Chceš nějakou audioknihu? Tady na Audiolibrixu najdeš můj slevový kód 20% na první nákup.

Lidmila Kábrtová, Čekání na spoušť - audioverze


Čekání na spoušť je pro mě objevením autorky Lidmily Kábrtové, která má za sebou už celkem tři knihy, včetně této. A jsem moc ráda, že k tomu objevení došlo, protože tohle bylo sice místy docela smutné, ale zároveň příjemné poslouchání audioknihy, která je moc dobře zpracovaná. 

Soukromá tajemství - audioverze


Dneska mám nezvykle recenzi na soubor povídek, a to Soukromá tajemství. Do tohoto souboru přispěli Alena Mornštajnová, Petr Šabach, Aňa Geislerová, Bianca Bellová, Jaroslav Rudiš, Petra Dvořáková, Marek Epstein, Pavla Koucká. Já četla před tím pouze Mornštajnovou a Geislerovou, proto jsem to brala jako dobrou příležitost na to, rozšířit si trochu obzory o dalších českých autorech. Znala jsem totiž jen tři z nich. 

Anna by ani za nic své matce nepřiznala, že její manžel není, jemně řečeno, tak dokonalý muž jako byl její táta, jehož ale nikdy nepoznala, ovšem Lucie, ta nechce říct o otci svého doposud nenarozeného dítěte vůbec nic. Pan Gruss zase trvá na tom, že mezi půlnocí a jednou hodinou ranní musí být vrátnice Šternberského paláce zamčená a tedy mimo provoz, kdežto Milada odmítá kohokoliv do zámecké školní kaple pustit už bůhvíkolik let. (anotce knihy)

Tahle knížka není nic těžkého a složitého ke čtení, přesto v těch příbězích často najdete něco, co vás donutí se zamyslet. Hlavním tématem je tajemství. Některá vás vezmou za srdce, některá vás spíše pobaví a líbí se mi, jak každá povídka zpracovává tajemství z jiného úhlu. 

Nejvíc se mi líbila asi povídka od Aleny Mornštajnové Pohádky, dále pak třeba Co by se děti neměly dovědět od Pavly Koucké a docela uhozená, ale zajímavá, mi přišla povídka Milada od Ani Geislerové. Celkově mě spíše více zaujaly povídky ženských autorek. Možná proto, že mám k těmto tématům přece jen trochu blíže, než třeba k povídce Samochlapskej večer od Jaroslava Rudiše, která mě moc nezaujala ani tématem, ani tím, jak byla napsaná, ale umím si představit, že některé muže by bavila o mnoho více. :) 

Zjistila jsem, že povídky mě baví asi spíše číst, než poslouchat, proto možná ze čtení bych měla trochu jiný dojem, takhle na poslech mě ale zas tak moc kniha nebavila, povídky mě nepřekvapily. Proto jsou to za mě takové 3 hvězdičky z 5.

Nicméně pokud bych měla hodnotit samotné zpracování a interpretaci audioknihy, tak určitě přidám, protože hlavně interpretace byla naprosto skvělá. Myslím, že samotní interpreti se k vyprávění těchto příběhů výborně hodili, takže za to moc děkuju. :) Na procházkách mi tak audiokniha dělala skvělou společnost, takže jsem nakonec moc ráda, že jsem se ke knize dostala právě v audioverzi.


Autoři: Alena Mornštajnová, Petr Šabach, Aňa Geislerová, Bianca Bellová, Jaroslav Rudiš, Petra Dvořáková, Marek Epstein, Pavla Koucká
Název: Soukromá tajemství
Žánr: povídky
Nakladatelství : Listen (2020)
Vydavatel audioverze: Témbr, 2021
Počet stran: 136
Délka audioknihy: 7 hodin 20 minut
Interpret audioknihy: Jitka Ježková, Martina Hudečková, Martina Preiss, Jan Maxián
Mé hodnocení: 3/5

Poslechněte si ukázku. :) 

Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tuto knihu i jiné skvělé audioknížky si můžete koupit přímo na Audiolibrixu, na který vás přesměruje tento baner. :)

Soukromá tajemství

Martin Selner, Autismus & Chardonnay (1+2) - audioverze

Martin Selner, Autismus & Chardonnay (1+2) audiokniha


O Martinovi Selnerovi určitě dost z vás už slyšelo. Od roku 2013 pracuje jako asistent ve stacionáři pro lidi s poruchou autistického spektra. V roce 2016 začal psát blog Autismus & Chardonnay, sledovat ho můžete také na sociálních sítích. V roce 2017 se rozhodl vydat dle blogu knihu, později v roce 2019 její druhý díl. Minulým rokem jsme se dočkali také audioknihy.

Audiokniha je spojením obou knih: Autismus & Chardonnay a Autismus & Chardonnay 2 s dodatkem pozdní sběr. Tohle spojení mi moc vyhovovalo, protože jsem neměla mezi jednotlivými díly pauzu a navíc na sebe tak nějak hezky navazují, že to přirozeně plyne jako jedna kniha.

Z různých krátkých příběhů poznáváme těžko pochopitelný autismus, samotné autisty, jejich chování a potřebu lásky, trpělivosti, pozornosti a pochopení. Za mě to je skvělé přiblížení autistického světa nám, kteří o něm nemáme ani tucha. Autismus je velice citlivé téma, nicméně Martin má talent podat vše upřímně, bez příkras, ale při tom zároveň mile a často až vtipně. 

Dost mě zaujaly i pasáže, kde Martin Selner sdílí svůj osobní pohled na věc a to, jak se sám s touto náročnou prací vypořádává. Tímto kniha přibližuje nejen autisty, ale také lidi, kteří jsou jim chápajícími parťáky, pokud potřebují. I jim někdy dochází trpělivost a potřebují pochopení. Zároveň je ale skvělé, když umí některé situace brát opravdu s humorem, jako Martin. Myslím, že hlavně jeho smysl pro humor mu při práci s autismy často dost pomohl. 

Moc doporučuju, pokud vás tato tematika zajímá. V téhle knize jste autistům a lidem, kteří s nimi pracují, opravdu blízko a u mě kniha naprosto splnila očekávání. 

Někteří tvrdí, že očekávali více, než jen hození blogových článků do knížky, ale pro mě je přece jen lepší to mít celistvě vše v jedné knize, protože nejsem takový poctivec, abych četla všechny blogové články, takže možnost si vše poslechnout v jedné audioknize pro mě byla daleko lepší a děkuju za to. Také nejsem zastáncem toho, že by měla být kniha zpracována na nějaké vyšší úrovni, než je psaný blog. Za mě prostě tenhle styl psaní k Martinovi patří a nejsem si jistá, jestli by se mi kniha líbila, kdyby ji napsal jinak, než jak jsme u něj zvyklí.

David Novotný jako interpret byl naprosto báječný. Těžko si teď po poslechu těchto audioknih dokážu představit jako vypravěče někoho jiného, než jeho, protože se toho zhostil výborně. Dokázal skvěle vystihnout konkrétní situace a moc se mi líbilo, jak interpretoval autisty. Myslím, že knize to ještě víc přidalo, takže za mě audio verze určitě super a skvěle mi doprovázela moje procházky. 


Autor: Martin Selner
Název: Autismus & Chardonnay (1+2)
Žánr: fejetony, eseje, psychologie
Nakladatelství : Pasparta, Paseka (1. díl 2017, 2. díl 2019)
Vydavatel audioverze: Tympanum, 2020
Počet stran: 1. díl 120, 2. díl 136
Délka audioknihy: 5  hodin 46 minut
Interpret audioknihy: David Novotný
Mé hodnocení: 4/5


Poslechněte si ukázku. :) 
Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tuto knihu i jiné skvělé audioknížky si můžete koupit přímo na Audiolibrixu, na který vás přesměruje tento baner. :)

Autismus & Chardonnay (1+2)

Alena Mornštajnová, Listopád


Alena Mornštajnová letos přišla s novou knihou, která je ale tak trochu jiná, než ostatní. Autorka sice zůstává u společenské prózy, ale tentokrát se vrhla na fiktivní historii, což mě už od začátku velmi zaujalo. Listopad 89 naopak. To je asi nejstručnější shrnutí knihy. Ukrývá toho ale mnohem víc, než si dokážete představit a za mě rozhodně stojí za přečtení, protože si díky této knize spoustu věcí uvědomíte. Zamyslíte se nad tím, jaké by to bylo, kdyby v roce 89 nenastal převrat, ale naopak by vše ještě více přitvrdilo a utáhlo se. Alena Mornštajnová se při psaní inspirovala mimo jiné u států, kde stále ještě funguje totalitní režim a ráda by, aby kniha lidem připomenula, jaké to dříve bylo, když lidé neměli svobodu volby. Já tuto dobu nezažila, každopádně i tak z ní mám respekt a vážím si doby, ve které žijeme nyní.

Favel Parrett, A v srdci láska


Je rok 1980 a v Praze vyrůstá desetiletý Luděk. Jeho maminka odjela na turné s Černým divadlem a Luďka má tak dočasně na starost jeho babička.

Ve stejné době, ale na druhé straně světa, v Melbourne v Austrálii, vyrůstá Luďkova sestřenka Malá liška, která tu žije se svým dědečkem a babičkou, což jsou čeští emigranti. 

Eva a Máňa jsou sestry, které v roce 1938 rozdělila válka. Obrátila jim životy vzhůru nohama a nerozlučné sestry skončily každá na jiném konci světa, protože Máňa se musela zachránit emigrací do neznáma. Na začátku knihy se sestry setkávají, protože Máňa se svým mužem přijede na návštěvu do Československa, kam jezdí velice málo, protože je cesta dost nákladná. Hned tady narazíme na spoustu hezkých a dojemných chvilek, ale také na rozdíly mezi životy obou sester. 

Příběh trochu skáče z jedné dějové linky do druhé, od jedné postavy k další a čtenář může mít trochu problém se zorientovat. Některé věci se vám spojí zřejmě až na konci knihy. Mně osobně ale toto v knihách vůbec nevadí a jsem na to docela zvyklá, někdy to dokonce spíše vítám, protože mi pak přijde čtení zajímavější. 

Knížka je odpočinková, milá, pohladí na duši. Je napsána opravdu poeticky. Za mě to nebylo vůbec špatné čtení a přečetla jsem knihu docela rychle. V knize mi dost chybělo podrobnější vykreslení doby kolem roku 1938 a později kolem roku 1980, aby to více dotvořilo atmosféru a čtenáře to více vtáhlo do děje. Mám ráda, když mě příběh vtáhne svými detaily natolik, že si připadám, jako bych byla přímo mezi postavami. Tady jsem si přišla jako hodně vzdálený pozorovatel. Nicméně došlo mi, že se autorka zřejmě chtěla spíše, než době, věnovat lásce jako takové. Píše o lásce sesterské, o lásce rodičovské i o lásce k vlasti, a to opravdu hezkým způsobem. Příběh byl schválně spíše upozaděn, abyste mohli vnímat právě lásku a její křehkost. 

Anotace tvrdí, že kniha je poklonou silným ženám, které všechno unesou a za všech časů udrží rodinná pouta. Doufala jsem, že o ženách zjistíme trochu více, dost věcí jde v příběhu jen tak po povrchu, ale jak už jsem zmiňovala výše, je to spíše záměr a máte tak prostor si příběh o to víc dotvořit vlastní fantazií. 

Pokud hledáte čtení, které vás pohladí po duši a nebude vás tahat nikam do hloubky, u této knihy jste na správném místě. Je lepší nemít od této knihy žádná velká očekávání, jako jsem měla já, když jsem si myslela, že to bude klasický rodinný příběh s detaily o rodinné historii, což není. Určitě si ji pak užijete daleko více. :) 



Autor: Favel Parrett
Název: A v srdci láska
Originální název: There Was Still Love
Žánr: román
Vydáno: Metafora, 2020 
Překlad: Slavěna Brownová
Počet stran: 216
Mé hodnocení: 3/5


Recenzní výtisk poskytl Nakladatelský dům Grada, děkuji.

Radka Třeštíková, Foukneš do pěny - audioverze


Vladěně je 37 let, nesnáší svoje jméno a stejně jako její matka a babička má nepodařené manželství a komplikovaný vztah s dospělou dcerou. Právě vyrazila na road trip po Evropě s manželovým elektromobilem. Pryč od něj, od své matky, od své dcery, pryč od problémů. Potřebuje si vyčistit hlavu, ve které má pěkný chaos. Řeší křivdy z dětství, nemocnou dceru, záletného manžela i matku, která jí nikdy nepřestane vychovávat. Do toho všeho právě prožívá jakousi krizi středního věku, kdy si přijde nehezká a zbytečná. Situace řeší dost zmateně a nelogicky a chybí jí jakýkoliv nadhed. Ale taková prostě Vladěna je a v téhle knize si na to musíte zvyknout. 

I když se tvrdí, že Foukneš do pěny je dost jiná, než předchozí knihy autorky, tak já jsem až tak velký rozdíl nepociťovala. Ano, styl psaní autorky se tu trošičku změnil, používá více metafor a se čtenáři si dost hraje. Nicméně opět se setkáváme s ženskou hlavní postavou, která je hodně nevyrovnaná a řeší své problémy a těžkosti života, které se s ní táhnou už od dětství. Postavy Třeštíkové bohužel nejsou nikdy ani sympatické, ani vtipné, ani ničím zajímavé, alespoň pro mě ne. Většinou mám ke všem postavám z autorčiných knih spíše averzi a i když se opravdu moc snažím jejich chování pochopit, nedaří se mi to. 

Knihy od Radky Třeštíkové jsou podle mě typickým příkladem knihy s rozporuplným hodnocením. Jednoduše je jedna skupina lidí miluje a druhá ne. Ačkoliv patřím do druhé skupiny, i tak knihu doporučím, protože to určitě není žádný brak a to, jestli se vám bude líbit, si jednoduše musíte vyzkoušet sami, takže směle do toho. :) Podle mě kniha bude bližší spíše ženám, které jsou ve věku hlavní hrdinky, i když si myslím, že ani to není zárukou. Je to tak trochu sázka do loterie a zjistíte to až na konci. 

Co se týče zpracování audioverze, na tu mám jen samou chválu, povedla se moc hezky. Audio zpracování asi jako vždycky knize jen pomohlo. Naprosto mi zde seděla interpretka Jana Plodková, která Vladěnu zvládla skvěle a moc se mi k ní její hlas hodil. Pokud budete mít možnost, určitě zkuste knihu spíše v audioverzi, protože z ní budete mít daleko lepší zážitek. :)

Autor: Radka Třeštíková
Název: Foukneš do pěny
Žánr: román
Nakladatelství: Motto, 2020
Vydavatel audioverze: Voxi, 2020
Počet stran: 256
Délka audioknihy: 7 hodin 59 minut
Interpret audioknihy: Jana Plodková
Mé hodnocení: 2/5


Poslechněte si ukázku. :) 

Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tuto knihu i jiné skvělé audioknížky si můžete koupit přímo na Audiolibrixu, na který vás přesměruje tento baner. :)

Foukneš do pěny

Evžen Boček, Aristokratka u královského dvora - audioverze

 

Aristokratka je prostě boží. Tuším, že jste o ní každý aspoň jednou slyšeli. Já ji úplně miluju a Evžen Boček nedávno napsal už pátý díl - Aristokratka u královského dvora. Opět se můžete těšit na pořádnou dávku zábavy s aristokratkou Marií Kostkovou, její matkou Vivien, otcem Františkem, a také samozřejmě se všemi zaměstnanci zámku Kostka. Rodina Kostků na zámku žije od té doby, co jim byl vrácen jako jejich rodové sídlo, ale i když jsou to aristokraté, bizarní situace sypou z rukávu

Karin Krajčo Babinská, Hvězdy na cestě


Igorovi je šedesát tři a je známým a úspěšným hercem
, což o sobě moc dobře ví a podle toho se také tak chová. Má sobeckou povahu a soustředí se celý život hlavně na sebe, takže kvůli tomu zanedbává problémy ostatních, hlavně blízkých ze své rodiny.

Jednoho dne ho překvapí zpráva, že zemřela jeho matka Marta a on má přiletět na Krétu, kde prožila podstatnou část svého života, aby vyřídil pozůstalost. S matkou se neviděl šestnáct let, takže se odcizili. Navíc má jako skvělý herec spoustu práce, která pro něj znamená hodně, proto se mu nikam letět nechce. Nakonec se sobecky (jak jinak) rozhodne, že si tuto cestu spojí s dovolenou u moře, kterou si dlouho nedopřál a na místě se setkává také z jeho dcerou Vandou, která sem přiletěla také kvůli smrti Marty, své babičky. Vanda je známá spisovatelka a moderátorka. Její manželství i celkově ona sama působí velice šťastně a až dokonale, což ovšem ve skutečnosti, jak už to tak bývá, není. Igor po nějakém čase pocítí, že je Vanda nešťastná, a to nejenom kvůli následkům své nehody z dětství, takže můžeme mimo jiné sledovat zajímavě se vyvíjející příběh otce a dcery, jak k sobě znovu nachází cestu, která se jim v minulosti ztratila.

Kromě Igora a Vandy poznáme i další postavy - Vandinu matku Terezu, manžela Adama, babičku Martu a její přátele z Kréty nebo třeba pianistu Matea. Všechny postavy mají něco do sebe a moc se mi líbily. Občas se u knih setkávám s tím, že jsou postavy hodně plytké, ale tady jsem měla možnost každou postavu pořádně poznat a ať už má každá postava vlastnosti jaké chce, svým způsobem mi každá byla něčím sympatická. 

Celý příběh je krásně poskládaný. Je poznat, že má za sebou Karin studia režie, a také nějaké scénáře, protože píše opravdu krásně a dokáže přesně vyjádřit to, co chce čtenářům "ukázat". Moc se mi líbí hlavní myšlenka knihy Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý.“ Naprosto to knihu vystihuje. Spisovatelka nám krásně kousek po kousku příběhy postav z knihy odkrývá, takže na začátku si o každé postavě myslíte úplně něco jiného, než na konci, kdy se o jejich životech dozvíte více detailů. 

Knížku jsem přečetla docela rychle, protože se čte úplně sama, člověk si u ní odpočine, i když příběh není taková ta lehounká oddychovka, je to kniha s dobrou myšlenkou. Knížku moc ráda doporučuju. Od Karin jsem četla už všechny její tři knihy a její styl psaní velice sedí. Už její první beletrie Za sny byla skvělá kniha a Hvězdy na cestě jsou ještě lepší, takže moc doufám a těším se, že to nebyla od Karin poslední kniha, protože je znát, že se jen a jen zlepšuje.




Autor: Karin Krajčo Babinská
Název: Hvězdy na cestě
Žánr: román
Vydáno: CPress, 2020 
Počet stran: 304
Mé hodnocení: 4/5


Recenzní výtisk poskytlo Nakladatelství Albatros Media, děkuji.

Amira Keidar, Lalečka

 

Lalečka, panenka. Tak říkají malé holčičce Ráchel, která se narodila v roce 1941 židovském ghetuu v Polsku. Její rodiče Jacob a Zippa se snaží v této nelehké době přežít, jak to jen jde a jsou schopni udělat cokoliv, aby před osudem židů za druhé světové války zachránili alespoň svoji malou Lalečku, pokud nedokážou zachránit sami sebe.

Příběh je založený na pravdivých událostech. V roce 2003 umírala Ráchel, přítelkyně matky autorky Amiry Keidar. Ráchel jim předala svůj deník, ve kterém její matka Zippa popsala období, kdy němci likvidovali polské ghetto Siedlce asi 90 km od Varšavy, a ona se musela se svojí malou dcerkou schovávat v podkroví. Amiru tento deník velice zaujal a a rozhodla se, že chce, aby příběh, ve kterém matka dělá vše pro to, aby zachránila své dítě, znali i ostatní. V roce 2007 se Amira rozhodla navštívit Polsko a postupně kousíček po kousíčku dala dohromady tuto knihu.

Celý příběh v knize vypráví střídavě tři ženy, dlouholeté kamarádky od dětství - Irena, Zippa a Sofia. Dozvíme se tak spoustu detailů z různých úhlů pohledu a z různých míst. Tyto tři ženy se od malička přátelily, i když měla každá jiné náboženství. Jejich přátelství jim vydrželo až do dospělosti, i když se jejich cesty později trošku rozešly. Situace v zemi je ale opět svedla dohromady.

Jednoho dne je Zippa už z likvidace ghetta takzoufalá, že se rozhodne vyhledat své přítelkyně, aby jim s těžkým srdcem, ale s vědomím toho, že je to to jediné, co může dělat, předala své dítě a poprosila je, aby se o něj postaraly. Ženy se holčičky ujmou, protože je to pro ni momentálně jediná šance. Sledujeme tak život malého děvčátka za války, které to nemá vůbec jednoduché. Místy mi bylo holčičky neskutečně líto, protože i když se Ráchel snažilo spoustu lidí pomoci, stejně se musela stěhovat z místa na místo, z nichž žádné nebyl ten pravý domov. Jako malá musela snášet věci, které by jistě byly těžké i pro dospělého člověka a moc ji obdivuju, jak to všechno zvládla, i když to na ni muselo zanechat následky.

Lalečka není klasická kniha o druhé světové válce, tady nenarazíte na koncentrační tábory. Přijde mi, že posledních několik let se z knihami z koncentračních táborů roztrhl pytel a všechny knihy s touto tématikou jsou velice podobné. Určitě tím příběhy lidí, kteří tyto knihy píšou, nechci nijak zlehčovat, nicméně Lalečka se mi četla dobře právě proto, že ač je to kniha z období druhé světové války, je jiná než ostatní. Věnuje se těžkostem tohoto období zase trochu z druhé strany. Bylo samozřejmě určitě velice těžké se snažit přežít v koncentračním táboře, ale moc knih už se nevěnuje tomu, jak těžké pro židy bylo přežít i tam venku a co vše tím riskovali nejen oni, ale kdokoliv, kdo jim jen malinko pomohl nebo o nich třeba jen věděl, i když jim napřímo nepomáhal. 

Pokud vás zajímá tématika druhé světové války, Lalečku určitě můžu doporučit. Není to pohádka a nedopadne ani dobře, ani špatně, je to opravdu kniha ze života, který se občas opravdu s člověkem nemazlí, a který nabízí jak příjemné a radostné věci, tak i pravý opak. 




Autor: Amira Keidar
Název: Lalečka
Originální název: Lalechka
Žánr: román
Vydáno: Cosmopolis, 2020 
Překlad: Světlana Pavlíková
Počet stran: 286
Mé hodnocení: 4/5


Recenzní výtisk poskytl Nakladatelský dům Grada, děkuji.

Josie Silver, Dva v srdci


Lydia Bird žije tak trochu dva životy. Po tom, co její snoubenec tragicky zemřel kvůli autonehodě, se snaží fungovat jak jen může. S Freddiem jsou spolu už od střední školy. Myslela si, že jejich láska bude věčná a nemůže ji nic zničit, ale bohužel se pletla a po Freddieho smrti zůstala sama.

Lydii hodně jí pomáhá její matka a sestra, ale Freddie jí pořád hodně chybí. Pak ale najde způsob, jak se s ním opět setkávat a začne Freddieho navštěvovat ve světe, kde můžou být zase spolu a užívat si každodenních radostí a společně strávených chvil, včetně společného cestování nebo plánování svatby. Myslí si, že je zase šťastná, ale samozřejmě později v koutku duše cítí, že to tak není správně. 

Dva světy brzy začnou Lydii unavovat a postupně přijde na to, že útěky do světa za Freddiem nejsou řešením a musí se holt poprat s opravdovým světem. Brzy přijde na to, že má kolem sebe skvělé lidi a také jí další do cesty teprve přijdou, takže se postupně učí být šťastná i bez Freddieho a přichází na to, že i když je to těžké, půjde to. Tím, že skončil život Freddieho, totiž nekončí život jí.

Kniha Dva v srdci je oddechový román, které čtu opravdu málokdy, ale občas je prostě potřeba odbočit od thrillerů, které naopak čtu až moc. U knihy jsem si hezky odpočinula, není to náročné čtení a čte se příjemně. Upřímně jsem čekala trochu více, ale asi to je spíše tím, že nejsem na tento žánr tolik zvyklá. Občas se u knihy i hezky zasmějete, například část s tichým randem mě dost pobavila.

Moc se mi ale líbilo, jak autorka provedla čtenáře různými fázemi truchlení po blízké osobě, kterou hlavní postava ztratila. Všechno je dost opravdové a autorka nezabíhá do nějakých nereálných věcí. Všechny postavy jsou obyčejní lidí žijící svůj život, nenajdeme tu žádné prince na bílém koni, ani stoprocentně dokonalé sourozence nebo kamarády. Každý má své malé vady a své starosti. A i když Lydia utíká do jiného světa za Freddiem, nečekejte určitě nějaké sci-fi nebo fantasy, autorka to vymyslela velice šikovně, což mě potěšilo, protože jsem se trochu bála, že to sklouzne tam, kam nemá. 

Jestli hledáte příjemné oddechové čtení třeba teď na Vánoce, určitě nešlápnete vedle, když po této knížce sáhnete. :)




Autor: Josie Silver
Název: Dva v srdci
Originální název: The two lives of Lydia Bird
Žánr: román
Vydáno: Cosmopolis, 2020 
Překlad: Michaela Martinová
Počet stran: 375
Mé hodnocení: 3/5


Recenzní výtisk poskytl Nakladatelský dům Grada, děkuji.

Alena Mornštajnová, Hotýlek - audioverze


Hotýlek je už trošku starší kniha mé oblíbené autorky Aleny Mornštajnové. V této knize nás autorka zavede do minulého století a pokryje ho příběhem jedné rodiny skoro celé. Jedná se o další rodinnou ságu, jak jsme u autorky zvyklí. Já tohle naprosto miluju a přijde mi velice zajímavé číst o osudech obyčejné rodiny zasazených do dějin naší země, třeba do doby protektorátu, mezi válkami nebo za komunismu. Moc se mi líbí, že se autorka vždy soustředí na běžný život obyčejných lidí a historie není hlavním tématem, ale samozřejmě se lidí a rodin dotýká a tak nám danou dobu příběh hezky vykresluje.

Hlavní postavou tohoto příběhu je Václav Mánes, jehož děda Leopold vlastní malý hotýlek za městem, který slouží jako rekreační středisko, ale jehož návštěvníky jsou také dobře postavení manželé se svými milenkami. 

Narození Václava se neodehrává za příliš veselých okolností. Narodí se zrovna v den vypálení Lidic a jeho tatínka zastřelí Němci, když vyběhne hledat pomoc rodící manželce. Ani po narození se Václavovi neodvíjí život moc příznivě. V některých recenzích jsem četla odvyprávěný skoro celý život Václava, ale myslím si, že je to škoda, proto více prozrazovat nechci, ale při čtení se určitě událostmi kolem Václava a jeho rodiny nebudete nudit. Román má dost postav, ale jsou lehce zapamatovatelné, protože je každá postava něčím charakteristická, ať už vlastnostmi, svým příběhem nebo tím, odkud pochází. Možná se budu opakovat, ale Alena Mornštajnová má neskutečně skvělou schopnost vyprávět a její knihy mě vždycky pohltí a tady tomu nebylo jinak.

Jednotlivé kapitoly Hotýlku mají v názvu verše od Jaroslava Seiferta z básně Píseň o rodné zemi (Zhasněte světla), což mě opravdu zaujalo. Většinou u knih názvům kapitol nevěnuju větší pozornost, často jsou kapitoly jen očíslované, ale tady jsem se na každý název kapitoly těšila a přišlo mi to opravdu jako dobrý nápad. 

Audioverze mi přišla moc povedená, snad jako vždycky u OneHotBook. Jaromír Dulava jako interpret pro tuto knihu hodně sedl a moc hezky dokreslil atmosféru knihy. Čtení je čtení, ale pořád si stojím za tím, že dobře zpracovaná audiokniha knížku vždycky ještě posune o level výš. :)

Možná by se mi kniha líbila ještě daleko více a dala bych i 5 hvězd, kdybych knihy od Mornštajnové nebrala na přeskáčku. I když jsem to ale nevzala postupně, pořád vnímám to, jak se Alena Mornštajnová každou knihou zlepšuje, takže se už teď moc těším na její další díla. :) 

Pokud by vás zajímaly mé recenze na všechny knihy pro dospělé od Aleny Mornštajnové, najdete je tady.


Autor: Alena Mornštajnová
Název: Hotýlek
Žánr: román
Nakladatelství: Host, 2015
Vydavatel audioverze: OneHotBook, 2018
Počet stran: 319
Délka audioknihy: 9 hodin 55 minut
Interpret audioknihy: Jaromír Dulava
Mé hodnocení: 4/5

Poslechněte si ukázku. :)

Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.

Můj profil na Databazeknih.cz

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
POKUD SI KNIHU CHCETE KOUPIT NEBO SI K NÍ ZJISTIT
JINÉ INFORMACE, STAČÍ KLIKNOUT NA BANER.

Hotýlek

Lisa Regan, Mizející dívky

Detektiv Josie Quinnová má své démony z minulosti, kteří ji pořád trochu děsí, ale má silnou povahu a nebojí se s čímkoliv poprat. Její strachy z minulosti zná jen její manžel Ray, se kterým je ale právě v rozvodovém řízení. Snoubenec Luke o nich neví, ale je pro ni důležitou podporou v přítomnosti, protože Josie právě nedávno v práci suspendovali.

Když celé městečko Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou, Josie je z pátrání kvůli své suspendaci vyšachovaná. To jí ale i tak nezabrání v tom, aby se do případu pletla, není totiž zvyklá sedět a nic nedělat, a navíc je ve své práci opravdu hodně dobrá. 

Vše, co zatím policie našla, je mobilní telefon Isabelle a úplně jiná dívka June Spencerová, o které ani netušili, že ji mají hledat. Josie bere pátrání do svých rukou a objevuje záhadné jméno Ramona, což jí dává vodítka k věcem, které Isabelle a June spojují. Dostane se tím také k jednomu staršímu případu únosu, který ale policie uzavřela jako smyšlený a odložila ho. Josie je čím dál divnější, že nikdo kromě ní o vyřešení případu Isabelle Colemanové nestojí. Potřebuje včas přijít na to, co se to kolem případů únosů dívek děje.

Tentokrát půjdu asi trochu proti proudu. Četla jsem totiž na tuto knihu samé skvělé recenze, má výborné hodnocení. Mě ale bohužel moc nenadchla. Mám za sebou už mnoho thrillerů a miluju, když jsou napínavé od začátku do konce. U Mizejících dívek mi to malinko chybělo. Celý příběh mi přišel tak nějak utahaný, postavy mi byly hodně nesympatické a přišly mi takové nijaké. Chybělo mi zde napětí. Není to špatně napsaná kniha a řeší docela dost zajímavé téma, které mě bavilo, ale další díly této série si zřejmě nechám ujít, protože mi autorka moc nesedla. Nicméně tři hvězdy z pěti u mě kniha má a ráda doporučím k přečtení. Myslím, že existují daleko lepší thrillery, ale Mizejícími dívkami si radost z čtení nezkazíte, takže je určitě zkuste.




Autor: Lisa Regan
Název: Mizející dívky
Originální název: Vanishing Girls
Žánr: thriller
Vydáno: Cosmopolis, 2020 
Překlad: Kateřina Elisová
Počet stran: 384
Mé hodnocení: 3/5


Recenzní výtisk poskytl Nakladatelský dům Grada, děkuji.

Jérôme Loubry, Útočiště


V knize Útočiště začínáme na univerzitě v přednáškovém sálu vyprávěním jednoho profesora. Na to ale během čtení docela zapomenete, protože se úplně ponoříte do hlavního příběhu, ze kterého vám půjde hlava kolem.

Sandrine je mladá žena, která pracuje v Normandii v místní redakci, kde se neděje v podstatě nic moc zajímavého. V den, kdy tento příběh začíná, se zrovna vrátí z venkova, kam jela dělat reportáž k farmáři o jeho posprejovaných kravách. Takováhle vesnická novinka ji v její kariéře zrovna moc nevytrhne, ale to není to nejhorší, co se jí ten den stane. Jakmile se totiž vrátí do práce, zjišťuje, že jí zemřela babička. Vůbec ji neznala a nemá zájem se cokoliv o babičce dozvídat, ale její šéf jí přesvědčí, že by se měla vypravit na ostrov, kde již žije jen hrstka obyvatel, mezi které právě její babička patřila. Sandrine se rozhodne, že se tam tedy alespoň na otočku vypraví. Ostrov nemá žádné pravidelné spojení, má svoji mrazivou historii a jeho obyvatelé se jeví jako poněkud zvláštní lidé, a tak hned od začátku knihy pociťujeme nepříjemnou atmosféru, typickou pro thrillery. Přesto tahle kniha typickým thrillerem není.

O nějakou dobu později nám pomalu do příběhu vstupuje další linka. Inspektor Damien řeší případ ženy, která byla nalezena na pobřeží místní pláže. Oblečení měla celé zkrvavené a její příběh je pro Damiena velkou záhadou. Začne na případu pracovat spolu s psycholožkou a nestačí se divit, co všechno v hlavě nalezené ženy probíhá. Damien původně pochází z úplně jiné části země, tak trochu utekl od svého osobního trápení a svojí prací se snaží na osobní problémy zapomenout, což se mu ale moc nedaří.

Čím víc jsem v knize pokračovala, tím víc jsem se dostávala do úžasu. Kniha je plná nečekaných zvratů a plná příběhů, které mají každý svůj život, ale zároveň je třeba každému věnovat plnou pozornost, protože se vše prolíná a leckteré drobnosti jsou velice důležité, proto opravdu doporučuji číst pečlivě. Později byste totiž mohli litovat, že vám nějaká drobnost unikla. 

Kniha mi totálně vzala dech. Autor tu dost zajímavě pracuje s psychologií a tím, čeho je lidská psychika schopná. Nesmírně cením originální nápad, s kterým jsem se ještě jinde nesetkala a strašně moc mě celou dobu bavil. Až do konce totiž nevíte, kde je pravda a co ještě můžete čekat. A tohle přesně já na thrillerech miluju, když si nejsem ničím jistá. Zároveň je všechno dokonale propracované a logické. Tenhle příběh je trochu jako ruská matrjoška, po přečtení jistě pochopíte proč. Navíc jsou zde opravdu moc dobře propracované postavy. Myslím, že je to mezi thrillery opravdu výborná perla, podle mě asi nejlepší kniha, jakou jsem tento rok četla. Pokud patříte mezí náročnější čtenáře, které zajímají psychologické thrillery, určitě se do téhle knihy pusťte. Stojí za to a určitě jste ještě nic podobného nečetli. 



Autor: Jérôme Loubry
Název: Útočiště
Originální název: Les refuges
Žánr: thriller
Vydáno: Metafora, 2020
Překlad: Tomáš Havel
Počet stran: 344
Mé hodnocení: 5/5



Kniha mi byla k recenzi zaslána nakladatelstvím Metafora, děkuji.

Radka Třeštíková, Veselí - audioverze


Kniha s autobiografickými prvky spisovatelky Radky Třeštíkovou, od které určitě znáte třeba knihu Bábovky nebo Osm. Elišce je 33 a stěhuje se po 15 letech z Prahy zpět k rodičům na jižní Moravu. Do Veselí. 

Má za sebou vyhazov z reklamky a pár neúspěšných vztahů a potřebuje se vrátit domů. Do svého dětského pokojíku a k sobě samé. Je z toho sice zklamaná, ale nakonec přijdeme spolu s ní na to, že někdy až příliš zbytečně ohrnujeme nos nad tím, odkud pocházíme a kde jsou naše kořeny. Nakonec ale zjistíme, že doma je prostě doma. A i když se kolikrát rozlétneme po světě, tak tam, kde jsme doma, prostě patříme.

Než to ale zjistí Eliška, jak už to tak bývá, uběhne spoustu času. Když přijede, tak doma nic nefunguje. Od bojleru až po vztah jejich rodičů, kteří sice při jejích víkendových návštěvách předstírali, že je vše v pořádku, ale když s nimi Eliška znovu začne bydlet, už to tolik předstírat nejde. 

Eliška si na maloměstě otevře obchod s rybářskými potřebami, do kterého nikdo nechodí. Potkává se s lidmi z mládí, potkává i lidi nové a navazuje zvláštní vztahy, ve kterých se dost plácá a vidíme, že vlastně absolutně netuší, co chce. 

Hlavní postava mě celou dobu neskutečně štvala a byla mi hrozně nesympatická. Asi o byl záměr, ale jakmile mi je hlavní postava až tak protivná, docela mi to kazí celý zážitek z knihy. Postava Elišky se sice po celou knihu vyvíjí a mění, čehož si má čtenář všimnout a je to asi tak nějak smysl celé kihy, ale i když jsem se u ní spoustu věcí snažila pochopit, pořád mě štvala stejně. Více jsem si oblíbila postavu maminky, která byla sice rázná a občas taky trochu na hlavu, ale jinak asi nejvtipnější a nejsympatičtější. 

Ze začátku jsem se u knihy bavila nejvíc, protože je to docela humoristické čtení a najdete tu hned několik vtipných nebo dokonce trapných situací, druhou půlku už jsem ale doposlouchávala s menším nadšením. Najednou mě kniha začala trochu nudit a vlastně se v ní už nedělo nic zajímavého. Klidně podle mě mohla skončit o několik desítek stran dřív a možná by to bylo jen přínosem. Nějak Třeštíkové nemůžu přijít na chuť, i když bych hrozně ráda. Bábovky mě nenadchly a tady to dopadlo stejně. 

Každopádně Zuzana Ščerbová výborně zvládla audio verzi včetně moravského nářečí, které se mi moc líbilo, protože jsem sama z Moravy, a tak mi bylo blízké. Navíc humorné situace dokázala interpretovat tak skvěle, že jsem se někdy musela smát nahlas a moc děkuju, že vznikla i audiokniha, protože se mi opět osvědčilo, že audiokniha často příběhu moc a moc přidá a zážitek ze "čtení" je daleko lepší. 


Autor: Radka Třeštíková
Název: Veselí
Žánr: román
Nakladatelství: Motto, 2018
Vydavatel audioverze: Voxi, 2019
Počet stran: 424
Délka audioknihy: 10 hodin 46 minut
Interpret audioknihy: Zuzana Ščerbová
Mé hodnocení: 3/5


Poslechněte si ukázku. :)


Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.

Můj profil na Databazeknih.cz

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
POKUD SI KNIHU CHCETE KOUPIT NEBO SI K NÍ ZJISTIT
JINÉ INFORMACE, STAČÍ KLIKNOUT NA BANER.

Veselí

Catherine Ryan Howard, Víš, kdo se dívá?



Tento thriller na nic nečeká. Začíná rovnou vraždou, která je navíc nahraná na videu. Černá postava pobodá ženu spící v pronajatém pokoji a hned na to kameru rozbije. Záznam doslova v přímém přenosu sleduje správce ubytování Andrew. Je šokovaný a přemýšlí o tom, jak vrah mohl o kameře vědět.

Slavná irská influencerka a hvězda Instagramu Natalie se jednoho dne sbalí, přidá nicneříkající příspěvek pro své sledovatele a odjede do chat Shanamore mimo obydlenou oblast. Potřebuje si potvrdit svá podezření a objevit důkazy. Nikdo neví, proč a kam odjela, ani její manžel. Její sledovatelé jsou skoro bez sebe, protože už několik dní nepřidala žádný příspěvek, jak jsou zvyklí. 

Pro bulvární oddělení novin je zmizení Natalie sousto. Proto Audrey, která zde pracuje dostává za úkol napsat o Natalie článek, který je pro ni první velkou výzvou. Mohl by ji totiž vyšvihnout na vysněné pracovní místo mim bulvární oddělení. Audrey vystudovala vysokou školu, ale zatím jí k ničemu není a životem se spíše plácá. Článek čtenáři přijmou přímo skvěle, a tak se Audrey rozhodne z toho vytěžit ještě více a konečně posunout svoji kariéru. Její šéf jí zakáže se do toho více plést, ale Audrey cítí příležitost, a tak jedná na vlastní pěst. Chce navštívit manžela Natalie a pokusit se zjistit něco víc. Později se spolu s ní objevujeme opět na stejném místě - v chatách Shanamore - kam ji její vyšetřování zavede.

Na knížku jsem se hodně těšila a ze začátku mě docela dost vtáhla do děje. Bohužel to ale trvalo jen chvilku a zbytek knihy jsem dočítala spíše, abych věděla, jak to dopadne a jestli ještě nepřijde něco "wow". Námět je to zajímavý, ale těšila jsem se, že to bude o něco tajemnější a napínavější. Doufala jsem, že autorka hlavně více rozebere svět sociálních sítí a technologií a kam až člověka můžou dostat. Z toho je ale v příběhu velice málo. 

Víš, kdo se dívá, je podle mě navíc docela předvídatelná, což mě mrzí, protože v thrillerech miluju, když skoro do poslední stránky nevím, jak to bylo. Za mě spíše průměrný thriller, který neurazí, ani nenadchne. Přečtení úplně nelituju a ráda knihu k přečtení doporučím. Není to úplná ztráta času, ale asi nečekejte pořádný thriller, jinak možná hrozí, že budete trochu zklamaní, jako já. 





Autor: Catherine Ryan Howard
Název: Víš, kdo se dívá?
Originální název: Rewind
Žánr: thriller
Vydáno: Cosmopolis, 2020
Překlad: Petr Kotouš
Počet stran: 360
Mé hodnocení: 3/5


Kniha mi byla k recenzi zaslána nakladatelstvím Metafora, děkuji.

Alena Mornštajnová, Slepá mapa - audioverze


Dobrosrdečná a výřečná babička Anna, houževnatá matka Alžběta a zadumaná dcera Anežka. To jsou hlavní hrdinky knihy Slepá mapa, která je jednoduše o životě a dějinách, jak už to tak u knih Aleny Mornštajnové bývá. Slepá mapa je příběh tří gereací žen z nichž má každá úplně jinou povahu, ale všechny si musí zkusit různé rány osudu.

Anna žije v pohraničí i se svým manželem Antonínem, kterého si vzala proti vůli svých rodičů a který se bohužel vrátí z první světové války raněný. Mají spolu dvě dcery a syna.  Později se musí sama prát se zdravím kvůli tuberkulóze.

Alžbětu pro změnu zasáhne druhá světová válka a zabrání sudet německou armádou, kvůli kterému musí opustit svůj domov a uprchnout. Prožije vztah s českým němcem Hansem, který ale ztroskotá a situace jí přinese ne moc vydařené manželství. Později se ale dočká i vlastního bydlení a nového vztahu a rodiny.

Anežka zase žije ve svým manželem v dobách komunismu. Napřímo se setká z StB a kvůli událostem, které bohužel tak trochu dala od pohybu ona sama má výčitky svědomí. Pracuje jako zdravotní sestra, aby měla alespoň trochu pocit, že má její život smysl. 

Líbí se mi, jak jsou postavy přirozené. Nenajdete tady žádné pouze kladné nebo pouze záporné postavy, protože každý má nějaké své chyby a snaží se proplouvat životem tak, jak umí. Autorka má vždy propracovanou psychologii postav, což vždycky dokážu ocenit. Každopádně klidně tady mohla jít ještě víc do hloubky, mě by to určitě zajímalo a jistě by se mi četlo ještě lépe, kdybych postavy znala podrobněji. Alena Mornštajnová na tom každopádně pracuje a v dalších knihách jsou charaktery postav lepší a lepší. 

Slepá mapa je autorčina prvotina, takže mi přišla o něco slabší, než třeba Hana nebo Tiché roky, ale to je pochopitelné a naopak jsem moc ráda, že můžu sledovat, jak se autorka u každé knihy v psaní zlepšuje. :) Slepá mapa mi přišla malinko roztahaná a bavily mě spíše části o Anně a Alžběte. Poslední část o Anežce už mě až tolik nezaujala, i když to je právě ta postava, která celý příběh vypráví a její linka má být asi právě ta nejzajímavější. Dokonce si troufám říct, že mě místy až nudila, což mě mrzelo.

Každopádně i když jsem na Slepé mapě našla mínusy a trvalo mi dýl si ji doposlechnout kvůli, pro mě méně zajímavé, poslední části, pořád je to příjemné čtení a moc dobře mi sedí autorčin styl psaní. Vždycky mám při všech jejích knihách od pocit, jako by mi příběh vyprávěla maminka nebo babička, protože jako čtenář nahlédnu do dějin přímo zevnitř konkrétní rodiny a více porozumím tomu, jaká daná doba byla. 

Audioverze je moc povedená, OneHotBook to snad ani jinak neumí. Opět příjemná hudba mezi kapitolami a výborný výběr interpreta v podobě Veroniky Gajerové, která se hlasem na toto vyprávění dokonale hodila a příběhu určitě přidala něco navíc. Moc ráda doporučím


Autor: Alena Mornštajnová
Název: Slepá mapa
Žánr: román
Nakladatelství: Host, 2018
Vydavatel audioverze: OneHotBook, 2019
Počet stran: 396
Délka audioknihy: 13 hodin 4 minuty
Interpret audioknihy: Veronika Gajerová
Mé hodnocení: 4/5

Poslechněte si ukázku. :)


Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.

Můj profil na Databazeknih.cz

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
POKUD SI KNIHU CHCETE KOUPIT NEBO SI K NÍ ZJISTIT
JINÉ INFORMACE, STAČÍ KLIKNOUT NA BANER.

Slepá mapa

Julie Caplin, Cukrárna v Paříži

 

Nina Hadleyová má skoro třicet a ještě neví, co bude dělat, až vyroste. Zkusila několik zaměstnání, ale u ničeho zatím nevydržela. Naposledy se živila jako servírka, ale restauraci, kde pracovala, právě zavřeli, takže má zrovna na práci akorát upéct sem tam něco do rodinné farmářské kavárny, což není žádné vzrůšo. Obyčejné dorty pro turisty ji už nebaví, takže tápe a přemýšlí, co se svým životem dál.

Najednou se ale naskytne nabídka odjet do Paříže a pomáhat s cukrářským kurzem. Zní to jako sen! Háček je v tom, že kurz vede kamarád bratra Niny, Sebastian. V minulosti od něj zažila velké zklamání, když se do něj zamilovala a on její city neopětoval. A od té doby ho neviděla a nemá ho příliš v lásce. Sebastian je na tom podobně a není z této možnosti moc nadšený. Má sice nohu v sádře a chodí o berlích, takže pomocníka opravdu potřebuje, ale v Ninu vůbec nevěří. Protože jí navíc moc nevěří ani vlastní rodina a je u všech pořád jen ta nejmladší sestřička, kterou chtějí všichni chránit a rozhodovat za ni, usmyslí si Nina, že všem dokáže, že umí být samostatná, a že tuhle výzvu zvládne.

Sebastian je sice na Ninu ze začátku pěkně hrubý, ale naštěstí si Nina najde přátele mezi účastníky kurzu v cukrárně. Nina má sice plné ruce práce, protože jí toho Sebastian naloží víc, než si myslela, ale i tak si stihne užívat Paříž a dokonce s novými přáteli pracovat na něčem, co je pro Sebastiana zatím tajné, ale pokud se to podaří, bude to opravdu pecka! Ale co se stane, až se to všechno provalí? 

Cukrárna v Paříži je moc povedený oddechový román, který je přeslazený maximálně dobrotami z cukrárny, ale vůbec to není nějaká přepísknutá mega love story, což jsem dost ocenila. Romantiky je tam tak akorát, aby jste si ji užili, ale zároveň jí neměli po krk. Prostě ani moc, ani málo. Musím říct, že po thrillerech, které čtu asi nejvíc, pro mě tahle kniha byla krásně odpočinková. Je to už třetí kniha ze série Romantické útěky od stejné autorky. Ty předchozí dvě, Kavárna v Kodani a Pekárna v Brooklynu, jsem ještě nečetla, ale teď vím, že po nich určitě jednou sáhnu, až budu mít zase náladu na něco lehkého a oddechového, jako byla Cukrárna v Paříži. Knihy na sebe prý nijak nenavazují, takže mi vůbec nevadí, že jsem začala až Cukrárnou.

Příběh se moc krásně četl a moc jsem si oblíbila všechny postavy, nakonec i nabručeného Sebastiana. Navíc na mě úžasně dýchla atmosféra Paříže a úplně jsem se chvílemi zasnila a viděla se, jak po tomto kouzelném městě opět pobíhám a navíc k tomu objevím takovou hezkou a útulnou cukrárnu s božskými zákusky. Kniha čtenáře podle mě umí skvěle vtáhnout do děje a atmosféry. Pokud hledáte milé a lehké čtení, doporučuju! :)





Autor: Julie Caplin
Název: Cukrárna v Paříži
Originální název: The Little Paris Patisserie
Žánr: román
Vydáno: Cosmopolis, 2019
Překlad: Helena Matocha
Počet stran: 368
Mé hodnocení: 4/5


Kniha mi byla k recenzi zaslána nakladatelstvím Metafora, děkuji.

Carin Gerhardsen, Náledí


Jeanette a její milenec využívají ke svým tajným schůzkám auto. Nejlepší je samozřejmě zajet vždy někde za město, aby spolu mohli být sami a nepozorovaně. Třeba na lesní cestičku, na kterou sjedou vždy z hlavní cesty,  která vede kolem skalní strže.

Sandra je trošku v nesnázích, když nakoupí víc, než by měla a dost jí pomůže neznámý muž, který jí nabídne odvoz domů. 

Kerstin si potřebuje občas zavolat na linku bezpečí, protože přišla o manžela.  

Náledí není úplně klasický thriller, ale taky to není úplně obyčejná detektivka. Každopádně napětí tu nechybí. Všechny příběhy se odvíjí od jediné autonehody, která zamává s životy snad všech postav, které v knize najdeme. 

Líbí se mi, že i když nemá příběh těch postav až tak závratné množství, i tak se v nich lze trošku zamotat a je třeba opravdu dávat pozor, kdo je kdo. Autorka si s námi ze začátku trošku hraje, takže chviličku trvá, než některé postavy rozklíčujete, ale o to je čtení zajímavější. 

Kniha je od první po poslední stránku neskutečně napínavá. Tento žánr má občas tendenci v některých částech padat do nudy, ale Náledí se tomu naprosto vyhnulo, na každičké stránce se děje něco zajímavého. Je to pořádně zamotaný příběh se skvělými zvraty v ději, člověk pořád neví, na čem je. Navíc má kniha krátké kapitoly, takže i díky tomu se čte skoro sama.

Trošku mi trvalo, než jsem se přenesla přes to, jakou velkou náhodou se některé postavy znají a co je spojuje. Ano, svět je malý a náhody existují, ale tady mi toho přišlo až nějak moc. Jenomže je to knížka, tak jsem to prostě překousla a nenechala si tím příběh kazit.

Malinko mě zklamal závěr. Tak nějak jsem tipovala, kdo za tím vším bude, ale myslela jsem, že se pletu. No, bohužel. Doufala jsem, že bude závěr víc propracovanější, to je jediné mínus, které za mě v příběhu je.

Z děje bych asi nic víc neprozrazovala, protože by to byla škoda a myslím, že je nejlepší si knihu užít bez jakýchkoliv spoilerů. I přes ten konec, který bych raději jiný, to
nemění nic na tom, že je Náledí skvělá knížka! Navíc musím ještě vyzdvihnout moc povedenou obálku. Ta se mi opravdu líbí a výborně vystihuje atmosféru knížky. Pokud hledáte dobré čtení pro tyhle studené lednové dny, tak Náledí je na to jako dělané. 





Autor: Carin Gerhardsen (Švédsko)
Název: Náledí
Originální název: Det som göms i snö
Žánr: thriller
Vydáno: Metafora, 2019
Překlad: Helena Matocha
Počet stran: 376
Mé hodnocení: 4/5


Kniha mi byla k recenzi zaslána nakladatelstvím Metafora, děkuji.

Jonas Jonasson, Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět - audioverze



Možná už znáte stoletého staříka, který v den svých narozenin vylezl z okna a zmizel z domova důchodců, a pak se úplnou náhodou dostal ke kufru peněz, kvůli kterým mu byli v patách jak policisté, tak i zloději, kteří kufr prvně ukradli. V druhé dějové lince knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel jsme mohli se staříkem projít dějiny světa dvacátého století a společně s ním potkat třeba Harryho Trumana, Mao Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla nebo Kim Ir-sena.

V roce 2009, když kniha vyšla ve Švédsku, se hned stala hitem a následně byla přeložena do více než 40 jazyků. Krom toho byla také filmově zpracována, takže si to přímo říkalo o knižní pokračování, se kterým autor Jonas Jonasson přišel v roce 2018 a o rok později jsme se dočkali i překladu u nás.

Anna Ekberg, Ocejchovaná


Když se sedmnáctiletá Rebekka po autonehodě v africké Kampale, kde její otec pracuje, probere v nemocnici, má pocit, že přišla o všechno. Je jí sděleno, že její nenarozené dítě a její matka nehodu nepřežili. Trvá několik let, než se sama Rebekka dá natolik dohromady, aby mohla alespoň trochu normálně v životě fungovat. Afrika je pro ni nyní už minulostí. Je zpět v Dánsku, kde se narodila a pracuje jako realitní makléřka v Århusu.

Všechno se zdá být v pořádku, ale pak osud uštědří Rebece další ránu, a to agresivní typ rakoviny. Její jedinou nadějí je transplantace kostní dřeně. Je tak donucena ozvat se svému svému jedinému příbuznému. Buňky jejího otce, se kterým dlouho nebyla v kontaktu, však použít nejde. Za to se ale Rebekka od otce dozvídá, že tehdy dávno v Africe její dítě nezemřelo. A tak začíná její strastiplná cesta zpět do Afriky. Spíše než za svým vyléčením se žene za tím, aby našla a konečně poznala svoji osmnáctiletou dceru a dohnala v mateřství, co se dá.