Foto random: duben-květen

Krásný pátek. :) 

Nějakou chvilku jsem neblogovala, protože jsem si myslela, že se nic neděje a není o čem a teď, když se najednou dívám na svůj instagram, koukám, že se vlastně něco děje pořád. :D Proto se jdu podělit o pár zážitků a zároveň si tu vytvořit trochu nový koncept článků. Většinou dělám články s fotkama a zážitkama na jedno-dvě témata, ale někdy se to tak sejde, že o něčem nejde napsat pořádně, ale jde o tom napsat ve spojení s ostatními věci. Proto tu mám takový random fotek a od každého zážitku trochu a zároveň doufám, že mi i vy do komentářů napíšete nějaké svvé zážitky za poslední dobu, ať to není jen jednostranné. :)

_______________________________________________________________________

Před měsícem jsem zažila zatím můj nejlšílenější hudební festival, a to BUSFEST. :D Už jsem o něm párkrát slyšela, ale nikdy mě nenapadlo na něj jít, protože mi jednoduše přišlo šílené, že se do trolejbusu nacpe kapela plus tuna lidí, kteří se na sebe mačkají a snaží se užívat si koncert. Nesnáším stísněné prostory a už vůbec nemám ráda davy lidí. Pak ale DOLLER dostal dva lístky, protože byl parnerem akce a jelikož oba kluci byli v Praze, zbyly lístky na mě. No a řekla jsem si, že když už to takhle dopadlo, vezmu přítele a přece jen to zkusíme, protože nakonec když něco zní šíleně, dopadá to většinou úžasně. A taky že jo! Jsem moc ráda, že jsme šli, protože jsme si to hrozně užili a najednou mi vůbec nevadilo, že se na mě mačká několik lidí, protože všichni byli hrozně friendly a všichni si to hrozně užívali. Nedá se to moc popsat, ale byla jsem fakt nadšená. To prostě musíte zažít, já jdu příští rok rozhodně znovu. :D

_______________________________________________________________________

Jinak jsme se už na plno zabydleli v baťově půldomku, a protože začalo nádherné jaro, vytáhli jsme gril, začali prozkoumávat okolí procházkama a taky začali zase jezdit na kole. Hlavně tím se ted musím pochlubit, konečně jsem si totiž na podzim dovezla kolo od našich do Zlína, ale to už jsem toho moc najezdit nestihla a vytáhla jsem ho asi dvakrát, ale teď na jaře už jezdím aspoň tak dvakrát do týdne a tuhle neděli jsem dokonce zvládla skoro 30 kilometrů, když jsem jela do Otrokovic a zpět, což je u mě, nesportovce, docela výkon. :D Nejsem a ani nikdy nebudu žádný velký cyklista a už vůbec nebudu horákem brázdit hory, protože to mě umí dokonale odradit. Jet se ale provětrat po cyklostezkách je pro mě balzám na duši a skvělý aktivní odpočinek, i když teda jednou už jsem se i pořádně vymlátila, ale kupodivu jsem se tomu smála a vůbec mě to neodradilo. :D Kromě kola jsme vyrazili jednou už i na Luhačovickou přehradu na vodní šlapadlo, což je taky docela fajn alternativa. :)

_______________________________________________________________________

Na konci dubna dostal můj malý bráška řidičák. Nemůžu tomu vůbec uvěřit, jak všechno letí! :D Pořád je pro mě ten malý tříletý capart. No dobře, nedávno jsem ho začala brát jako třináctiletého puberťáka, ale teď má 18 a vůbec si na to nemůžu zvyknout. :D Abychom to trochu oslavili, rovnou sedl za volat, nabral i naše a přijeli k nám do nového bydlení na grilovačku. Dokonce se mi podařilo i utvořit něco jako dort. :D

Když jsme další víkend naopak jeli my k našim, hned jsem se nechala taky povozit a fascinovaně jsem zírala, jak si je jistý a řídí, jakoby se to naučil dřív, než chodit. Je super, že v tomhle není po mě, protože já od doby, co dostala řidičák, vlastně vůbec neřídím a mám z toho akorát tak stres a strach, takže obdivuju každého řidiče, protože mě samotné přijde naprosto nemyslitelné ovládat něco tak velkého, kde je tolik možností, jak člověk může udělat chybu a ublížit tím sobě nebo někomu jinému. Ráda bych to jednou překonala a řídila aspoň trochu, ale pořád to tak nějak odkládám, protože bydlím skoro v centru města a kam potřebuju, tam dojdu nebo dojedu na kole, ale doufám, že až se nám třeba podaří pořídit vlastní bydlení, které bychom chtěli spíš někde mimo město, donutí mě to a zase sednu za volant. :)

_______________________________________________________________________

I na pouť, která byla kousek od našich, nás dovezl brácha. Mám tuhle pouť moc ráda a nechybím ani jeden rok. Ani vlastně nevím, proč, protože akcí, kde jsou stánky a kolotoče je v dnešní době plno. tak nějak si to ale užiju vždycky jen na této pouti, asi protože to mám spojené s dětstvím a tak na mě z té atmosféry vždycky dýchne trochu nostalgie. :) Člověk se tím trochu vrátí do dětství, aspoň já se teda vždycky povozím minimálně na dvou atrakcích a cestou domů si koupím svoji jedinou cukrovou vatu za rok. Tentokrát mi dokonce k tomu dětství přítel ještě přidal a koupil mi pistoli na bubliny (což je takový vymakanější bublifuk), které mám moc ráda. :D

Kromě pouti jsem víkend u našich využila samozřejmě i k odpočinku. Naprosto zbožňuju jarní a letní večery u našich doma. Vezmu na procházku naši berňačku, nasaju všechnu tu přírodu, která tady je pro mě stejně nejkrásnější, protože jsem na ni zvyklá od mala a užiju si klid a západ slunce u hradu. :) Máte to taky tak, že tam, kde jste vyrůstali, stejně chodíte na procházky nejradši? :))

Po pouti se naplno rozjel květen a čekaly nás dva volné úterky. Na jeden z nich si přítel naplánoval návštěvu střelnice. Jak mě zbraně děsí, tak jeho naopak fascinují a vždycky bylo jeho snem si zkusit zastřílet, takže jsem se překonala, na Vánoce mu nadělila zážitkovou střelbu a osmého května vyrazila s ním, protože chtěl všechno mít zaznamenané. :) Uši mě i přes chrániče sluchu bolely ještě ten den večer :D, ale když jsem viděla, jak si to přítel užívá, tak jsem byla moc ráda, že jsme šli. Navíc jsem pak ještě týden slyšela nadšené řeči o tom, jak ho instruktor chválil, protože střílel pořád jen do středu nebo blízko něj, a že mu nechtěl věřit, že v životě nestřílel a jaký je přirozený talent. :D Myslím si teda, že nebyl na střelnici naposled. :))

Předminulý víkend odjel přítel navštívit své kámoše a já si udělala víkend sama pro sebe. Vždycky si říkám, že bych nedovedla dlouhodobě bydlet sama, ale dva dny jednou za čas je strašně super být dva dny jen sama se sebou, takže jsem se i docela těšila. :) Sobota teda byla docela propršená, ale vůbec mi to nevadilo, protože to byl aspoň důvod k snídani v posteli, dlouhému válení se, čtení a koukání na seriály bez výčitek. V neděli se už udělalo krásně, tak jsem hned ráno vyrazila zase na kolo, a to k přehradě. V 9 už jsem byla doma a měla za sebou 13 kilometrů, jak můžete vidět na jedné z fotek na začátku článku. :) Hrozně moc jsem si oblíbila jezdit na kolo v neděli ráno, protože většina lidí ještě spí a vyráží výletovat až odpoledne a já mám tak na cyklostezkách víc prostoru a klidu. Navíc jsem po ránu o moc aktivnější, než odpoledne, takže je to pro mě ideální. :)

V neděli byl i den matek, a když jsem s tou svojí nemohla zrovna v ten den být, alespoň jsem jí nechala i s dovozem až domů objednat kytici v její oblíbené barvě, protože jsem věděla, že ji to stoprocentně pořádně potěší. :) Maminka sice dovoz zaspala, protože si v neděli po obědě dopřávala siestu :D, ale kytici převzal taťka a nachystal ji tak, aby ji po probuzení hned našla, takže svůj účel splnila. :)

O týden později už jsem se s mamkou viděla, protože přijela na návštěvu do Zlína a na jeden nocleh u nás. Abychom jen tak neseděli doma a nenudili se, vzali jsme ji s přítelem do naší milované kočíčí kavárny v Kroměříži - Toulavý ráj. Mamka dřív kočky spíše neměla ráda, ale se mnou to má každý marné, já naučím milovat kočky kohokoliv. :D To je ale docela dlouhý přběh. Prostě a jednoduše, posledních pár let už je s kočkama naprosto v pohodě a po minulém roce, kdy jsem ji v Brně vzala do Pelíšku, kočičí kavárny v Brně, ještě víc. No a Toulavý ráj? Získal si ji taky hned. Okamžitě, jak vkročila, is vybrala kočku na tulení a když to pak kočku přestalo bavit, začali za ní chodit jiné, až se jí nakonec na klíně uvelebil i kocourek Max, který už pak odmítal odejít. :D

Po kavárně jsme si ještě udělali malé přírodní okénko a sbírali jsme bez, abych mohla opět udělat bezový sirup, který já i přítel milujeme. A tadá - už mám hotové dvojnásobné množství, než minulý rok. :D Dalo to zabrat, ale stojí to za to! :)

V neděli, jak už jsem psala, jsem se i s mamkou projela na kole do Otrokovic. Bylo to moc fajn, protože bylo zase skvělé počasí a navíc na to, jak je to daleko, se nám jelo parádně. :) Po výletě a obědě si chtěla ještě sama projít obchody a pak už odjížděla domů, takže já akorát natáhla doma nohy unavené z kola a odpočívala, zatímco přítel si zašel na procházku do lesa a přinesl mi z něj nádhernou kytici z toho, co potkal. :)) Stejně mám luční kvítí nejradši, navíc ještě takhle s láskou natrhané. :)

Nakonec nevím, jestli jsem udělala dobře, nechat tolik zážitků do jednoho článku, protože teď mi přijde opravdu mega dlouhý. :D Ale zas je rozdělen do několika částí, tak si třeba každý ke čtení vybere to, na co má chuť. :) Příště už bych zase článek chtěla věnovat jednomu tématu, a to filmům ze zlínského filmového festivalu, který nám tu právě dnes začíná. :) Už asi nebudu psát přímo o festivalu, protože tu o něm několik článků z několika ročník je, ale minulý rok měly docela úspěch články o festivalových filmech (tenhle a tenhle) a jejich mini recenzích, tak bych to ráda zopakovala. :) Koho by ale zajímal i samotný festival a jeho doprovodný program, otevřete si tento článek.

Já za chvilku mizím do kina na první fílm, vám přeju nádherný víkend, mějte se krásně a pište do komentářů, co jste za duben a květen zažili vy a nebo jestli se taky chystáte do Zlína na filmový festival. :) Moc ráda si to přečtu! :)