Už nějakou dobu mám svůj profil na Databázi knih, kam také vkládám své
recenze, které píšu sem na blogu. Jednoho dne mi přistála v inboxu zpráva
od Kateřiny Doležalové, která mě zaujala už prvními větami „Humor je
koření života! Dovol mi tedy, nabídnout Ti jeho špetku schovanou v knize Ze zápisníku námořníka“. Katka mi ve zprávě nabízela
ke stažení svoji knihu v elektronické podobě a požádala o zpětnou vazbu.
Koukla jsem na profil knížky a společně se zprávou mě to zaujalo
natolik, že jsem hned přidávala do seznamu „chci přečíst“ a na zprávu odepisovala, že ráda knihu přečtu a zpětnou vazbu dám. :)
Ještě jsem ale ani neměla knížku dočtenou – byla jsem někde kousek před koncem - a už
jsem Kateřině psala, že se skvěle bavím a nabídla jsem jí recenzi na svém blogu.
Takhle asi o tom, jak jsem se k této skvělé a vtipné knížce, která je
třeba super oddechovým čtením na léto, dostala.
Kniha je psaná podle
skutečných událostí a zážitků autorky, které se dějí na výletní lodi, kde
pracuje, ve Francii. V knize poznáme nejen autorku, ale třeba taky krysu, Inženýra,
nebohou Georgii, Vikinga a - Marii. Marii, kapitolu samu o sobě.
Vše je psáno přesně tak, jak
napovídá název - jako zápisník (nebo deník, jestli chcete). To přispívá k tomu,
že je čtení opravdu svižné a mě osobně tento styl moc bavil, mám deníkové
knížky docela ráda, protože jsou skvělé na oddych, když má člověk líné oči, ale
přesto si něco chce přečíst. Když si třeba jen tak unaveně odpočívá někde u
vody nebo doma v posteli a nic se mu nechce. A ještě lepší tak kniha je,
když se vám nic nechce, válíte se a nemáte dobrou náladu. Náprava nálady
zaručena!
Zápisník námořníka si můžete
buďto ze stránek autorky stáhnout jako e-verzi zcela zdarma nebo samozřejmě
můžete zakoupit klasickou verzi. Víc už se o autorce, jejích knihách a o tom,
kde ji všude na webu najdete, dozvíte v (původně krátkém – po zodpovězení
otázek trochu delším. :)) rozhovoru přímo s Kateřinou. Já jen
dodám, že pokud nemáte v létě co číst, určitě se do knihy pusťte. Není to
žádná „vysoká literatura“, jak říká jeden komentář na DK, ale jinak určitě
stojí za to, takže ode mě 4 hvězdy. :)
Autor: Kateřina Doležalová (ČR)
Název: Ze zápisníku námořníka
Žánr: humor
Žánr: humor
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Počet stran: 306
Mé hodnocení: 4/5
Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Počet stran: 306
Mé hodnocení: 4/5
- Autorka knihu začala psát od konce, první napsaná stránka je číslo 253.
- Slovy autorky: „Fotka na straně 300 tam původně vůbec neměla být a skutečně se mělo jednat o fotku naší lodi za denního světla. Když jsem však do rozepsané knihy ve Wordu fotku vkládala, překlikla jsem se o číslo souboru, když mi tam naskočila tato fotografie, pobavila jsem sama sebe „že tam vlastně ta loď opravdu je“ a prostě jsem to tak v knize nechala jako dobrý ironický žert.“
___________________________________
___________________________________
OTÁZKY NA AUTORKU:
Pověz mi něco o sobě. Co baví, co děláš ve volném čase, jak ses
dostala k psaní?
Ve volném čase převážně cestuji, je to nejen můj koníček, ale řekla
bych životní styl. Rodina a přátelé to o mně dobře ví a jsou prakticky víc než
v šoku, když jsem na jednom místě více než týden. Také dobře ví, že
ideální dárek pro mě je ten, který se dá schovat do kapsy nebo přišpendlit na
batoh – prostě cestovní velikost do příručního zavazadla. ;) Jinak miluji
čtení, hlavně psychologicky zaměřených knih, a také knih o osobním rozvoji.
Obrovsky ráda se učím něco nového.
K psaní jsem se dostala, když mi bylo 18 let a zhroutil se mi
celý svět. Deníky pro mne byly formou terapie. Poslouchaly a nesoudily.
Následně jsem chtěla pomoct všem, kteří by se mohli nacházet v podobné
situaci, ukázat jim, že existuje cesta ven, i když to vypadá naprosto beznadějně.
Zároveň taky říct, že v tom nejsme sami a jakkoli jsem se mohla navenek
zdát spokojená a usměvavá, tak můj opravdový svět byl rozmetaný na kousky.
Prostě ukázat lidem že jsem obyčejný smrtelník, který má problémy, který se
trápí, ale nebojí se to přiznat a říct nahlas. Člověk, který na svět kouká
s nadějí a snaží se s tím něco dělat. Chtěla jsem lidem dát tu jiskru
naděje, že může být líp a zároveň se vypsat ze svých pocitů, pak, jaký mělo
smysl nechávat si to pro sebe, když to mohlo pomoci jiným? A tak jsem se
rozhodla to vydat. Ovšem sebrat odvahu mi trvalo několik let, napsáno v 19
a vydáno, když mi bylo 23…
Jak tě napadlo jít pracovat zrovna na loď? Byl to tvůj cíl hned po škole nebo jsi těsně po dostudování dělala i něco jiného?
Jak tě napadlo jít pracovat zrovna na loď? Byl to tvůj cíl hned po škole nebo jsi těsně po dostudování dělala i něco jiného?
To spíš byla hra osudu. Pracovala jsem s jednou naprosto
úžasnou slečnou v Anglii, ta se pak rozhodla dále studovat, což jsem já
nechtěla, a tak jsem musela vymyslet „co dělat dál“. Vzhledem k tomu že
jsem měla našetřeno nějakých pár korun, mohla jsem si dovolit „čekat“. Ještě,
než jsme odjely do Anglie, tehdy spolubydlící na bytě, kde jsem bydlela, když
jsem studovala VŠ v Brně (celý jeden semestr, než mě vyhodili…) mi řekla,
že zná někoho, kdo zná někoho (jak to tak bývá) kdo pracuje na výletních
lodích. Nu požadavek byl věk více než 21! Což mi tehdy nebylo, takže mě
nevzali. Pak jsem tedy odjela do Anglie. Když jsem pak tedy během „čekání“
vymýšlela co dělat, došlo mi, že už mi 21 je, a tak jsem to zkusila znova a ono
to prostě vyšlo :)
Jak vznikl nápad, že vydáš jako knihu svůj deník ze zážitků práce na lodi? Nebo byl první nápad na knihu a s tím jsi teprve začala psát deník?
Na loď nám vběhla krysa a mě nenapadlo nic lepšího než to
sarkasticky a ironicky komentovat na facebooku. Byla to tak absurdní situace,
že se tomu nešlo nesmát. Příspěvky sklidily obrovský úspěch a já si pak řekla
„Hmmm…vydáme knihu.“ a už na lodi jsem si zpětně dělala poznámky „co všechno se
stalo“.
Chtěla jsem ji napsat tak, aby hlavně pobavila a rozesmála, protože
si myslím, že nic lidem nepomáhá tak, jako smích od srdce.
Tedy funfact knihu jsem začala psát od konce, neb krysa nám na loď
vběhla při poslední rotaci. Ovšem naprosto vše, co v knize je, ač se to
zdá mnohdy zcela nereálné, se opravdu stalo. Křestní jména členů posádky jsem
nezměnila, takže jsou skutečná, pouze jsem vynechala příjmení, změnila jsem
pouze jméno lodi. Všechna data jsou naprosto reálná, dohledávala jsem je zpětně
z rozpisu služeb na lodi. Pouze časy jsou orientační, ačkoli více než
přesné, neb na lodi je „rutina“ takže jsem přesně věděla, kdy jsme byli
v prádelně, či kdy jsme kde kotvili. Takže, ačkoli jsem deník psala od
konce a nevěděla přesné časy na „začátku“ více než jednoduše se daly
„domyslet“.
Do budoucna plánuješ vydávat i další knihy. Máš momentálně nějaký konkrétní nápad v hlavě?
Do budoucna plánuješ vydávat i další knihy. Máš momentálně nějaký konkrétní nápad v hlavě?
Rozhodně ano, psaní je můj velký koníček. Momentálně jsem dokončila
novelu, kterou chci přihlásit do literární soutěže. Pokud neuspěje
v soutěži, rozhodně ji i tak vydám. Také mám rozepsanou knihu „Ze
zápisníku housekeepera“ která bude pojednávat právě o práci, kterou jsem dělala
v Anglii před tím, než jsem se dostala na loď. Dalších milion nápadů mám
v hlavě, chtěla bych zkusit napsat i dětskou knížku, kterou jsem si už
rozvrhla a mám napsaných pár prvních kapitol. Také plánuju napsání románu.
Takže je toho více než dost, to vše musím proplést a spojit s mou vášní
pro cestování, uvidíme, jak se mi to všechno povede. Ale rozhodně z cest
taky vyjde kniha. Plánuji totiž cestu kolem světa, kniha pak bude vyprávět
všechny šílené situace (kterých jsem si jistá bude více než dost) a taky
finanční rozvržení, kolik to celé stálo, jak a kde jsem spala či kolik jsem
utratila za jídlo a tak dále.
Mé knihy by zkrátka lidem měly ukazovat, že nic není nemožné a vše
se dá brát s humorem. Vždy se snažím knihu na něco zaměřit, ať už to jsou
myšlenky, humor, má osobnost má několik stránek, první dvě knihy jsou mé
zamyšlené já, hledající odpovědi, třetí je mé rozverné sarkasticky ironické já
plné humory. Snažím se knihy psát co nejvíce autenticky, aby z nich
dýchala lidskost.
Co tě na práci na lodi bavilo nejvíc a co naopak byla největší nevýhoda?
Co tě na práci na lodi bavilo nejvíc a co naopak byla největší nevýhoda?
Zcela upřímně? Padla a lahev rumu či vína. Jinak je práce na lodi
jedna nekonečná dřina a rutina. Tedy, pár bodů musím připsat i tomu, že jsem
měla možnost projít si několik nádherných Francouzských měst. Ovšem fotografie
mám jen „v noci“ jinak jsem se z lodi prakticky neměla šanci dostat.
Největší nevýhoda? Řekla bych, že svázanost, člověk musí dodržovat přesný režim
a ztratí tak jakýsi kus svobody. Ale nic není zadarmo, když člověk něco chce,
musí pro to něco udělat či obětovat. To je prostě život :)
Kromě Zápisníku námořníka jsi vydala ještě dvě další knížky – Nalezení ve ztracenu a Jednoduše složitě, o čem ve zkratce jsou?
Kromě Zápisníku námořníka jsi vydala ještě dvě další knížky – Nalezení ve ztracenu a Jednoduše složitě, o čem ve zkratce jsou?
Jak už jsem se okrajově zmínila, jsou to knihy, které popisují moje
myšlenkové pochody. Nad čím přemýšlím, co mě trápí, nebo aspoň trápilo
v té době, kdy jsem ty knihy psala. Jsou to myšlenky volně nabídnuté
k přečtení. Kdo by se občas někomu nechtěl podívat do hlavy, že? :) Prakticky
každá kapitola vypráví jiný příběh. Nijak na sebe nenavazují, a přesto mají
něco společného. Jsou to rozházené myšlenky jednoho člověka, který hledá, ptá
se a neví, čemu má věřit, přesto doufá, že najde nějaký smysl v tom všem.
Budeš někdy pořádat autorské čtení některé z tvých knih?
Budeš někdy pořádat autorské čtení některé z tvých knih?
Autorské čtení jsem měla jedno, a ještě teď z toho mám srdce
až v krku. Zcela upřímně na další nemám odvahu. Bojím se, že by nikdo
nepřišel. Je pro mě obrovsky těžké věřit v sebe. Častokrát se přistihnu,
že jsem pořád ta malá vyděšená holka, které se ve škole vysmívali. Jako
výbornou výmluvu používám fakt, že prakticky nejsem v České Republice, ale
pořád někde cestuji. Ale zcela upřímně mám strach. Snažím se s tím
pracovat, učím se, otrkávám se a vzhledem k tomu, že se do budoucna chci
psaním živit, tak bych s tím něco vážně dělat měla…
Pracuješ nyní v Anglické pečovatelské společnosti jako pečovatelka. Myslíš, že tě to vždycky bude táhnout za prací do zahraničí? Přemýšlíš někdy i o tom, že se do zahraničí přestěhuješ natrvalo nebo se chceš po čase usadit v Česku?
Pracuješ nyní v Anglické pečovatelské společnosti jako pečovatelka. Myslíš, že tě to vždycky bude táhnout za prací do zahraničí? Přemýšlíš někdy i o tom, že se do zahraničí přestěhuješ natrvalo nebo se chceš po čase usadit v Česku?
Ano, pracuji v Anglii
jako pečovatelka, odborně tomu říkám, že hlídám staré děti. ;) Do zahraničí mě
to táhne hodně, kor do Anglie, je to pro mě srdcová záležitost. Ideálně bych
chtěla pracovat „ve světě“ prostě si vzít svůj laptop, a psát v letadle,
když zrovna poletím do Kuala Lumpur, pak ze Sydney poslat nakladateli rukopis a
v Torontu začít psát novou knihu. To je můj obrovský sen. Živit se psaním
a cestováním. Usadit se prakticky nechci, pevně věřím tomu, že budu cestovat
ještě hodně dlouho. Život je krátký a svět hodně velký. Takže stan, motorka a
svoboda ve světě.
Kromě knížek píšeš i blog, co na něm najdeme?
Kromě knížek píšeš i blog, co na něm najdeme?
Píšu blog blogzmobilu.cz. Název získal tím, že graficky vypadá jako z doby ledové, ale jeho hlavní
výhoda opravdu je, že na něj mohu „psát z mobilu“ protože ne vždy sebou na
své cesty beru laptop. Byla to nutnost najít portál, který se dá plně spravovat
z telefonu. Píšu tam kde co – humorné „ze života“ situace. O tom, co dělám
když „zrovna necestuji“ a také jak to vypadá, „když zrovna cestuji“. Je to
poměrně mladý blog, v listopadu tohoto roku oslaví svůj první rok! Snažím
se tam všem ukázat, že cestování není jen báječné růžové a dokonalé ale, že se
taky tu a tam něco zvrtne a ocitneme se v prekérní situaci, kterou je třeba
řešit. Taky bych ráda všem ukázala, že je možné rok nepracovat a jen cestovat,
ale že to taky má svou daň. Co dělám pro to, abych rok nemusela na nic sáhnout
a jen si „užívat“ ale taky, že cestování je prakticky práce na plný úvazek.
Tedy, sledovat mě každý může na mém blogu blogzmobilu.cz, kde může svobodně cokoli
komentovat či se ptát. Pak se dám najít i na instagramu @keepexplor který
vedu v angličtině, protože přeci jenom cestuji po celém světě. Pak mám
facebookovou stránku facebook.com/potrefenakachna v češtině, kde více než ráda debatuji se všemi, kdo mají chuť a zájem.
Taky na facebooku se objevují všechny upozornění na nové články, takže sledovačka
a palečák a neuteče nikomu nic.
Do budoucna skrze instagram a facebook chci všechny více zapojit,
ptát se na zajímavá místa která bych měla navštívit, případně pořádat srazy ve
světě, neb upřímně, Češi jsou všude. Zajímají mě sny a přání druhých a ráda se
obklopuji lidmi, kteří chtějí něčeho dosáhnout, něco objevovat a něco zažít.
Rozhodně ať nikdo neváhá a napíše mi :)
Kniha mi byla
k recenzi zaslána autorkou Kateřinou Doležalovou, děkuji.
Tak to bude na léto fakt super. A skvělý rozhovor, člověk se jen tak tolik věcí nedozví. :)
OdpovědětVymazatKrásný článek :) taky jsem neodolala a na jaře si knížku přečetla a je úžasná, i když asi chvilku nevstoupím na žádnou výletní loď :)
OdpovědětVymazat