pátek 28. října 2016

Krásný pocit na duši

Dneska pro vás mám příběh o jednom výjimečném stvořeníčku, které jsem před několika dny potkala. :)

Minulé úterý jsem kolem 6 hodiny vyrazila směr práce. Pěšky jako vždycky a s audioknihou Harryho Pottera v uších. U Prioru jsem ale zahlédla pod zaparkovanými auty nějaký pohyb a co nevidím - kotě. Sundám sluchátka a slyším jak na mě naléhavě mňouká a dává mi najevo, ať nechodím pryč, že tam nechce zůstat samo. První jsem byla docela v šoku - kde se tam takový drobek vzal, co dělá v takové zimě v naprostém centru města, jen kousek od jedné z hlavních nejrušnějších křižovatek? Co mám dělat? Musím přece do práce, ale nemůžu ho tu nechat jen tak. Obešla jsem auta a hledala, jestli někde není nějaká další kočka nebo někdo, kdo kotě nahání. Ale nikde nikdo. Všude jen tma a zima. Přiblížila jsem se ke kotěti, abych se koukla, jestli mu něco není. První uhýbalo, ale brzy se nechalo chytit, vzít do náruče a pohladit. Vypadalo v pořádku, ale při mé povaze jsem neměla moc na výběr, tak jsem se holt s tímhle miláčkem v náručí otočila a šla zpátky domů. Ono se to beze mě jednou v práci nezblázní. Kotě se klidně nechalo nést, sem tam mňouklo, ale vypadalo, že je fakt rádo za teplou náruč.

Když jsem po pár minutách dorazila domů, jala jsem se šelmičku krmit. Měla hlad jak Brno a když jsem otevírala konzervu s tuňákem, neustále mňoukala. Pak všechno zhltla, mňoukání utichlo, spokojeně se nám uvelebila na gauči a s vrněním se nechala hladit až usnula. No, holt budeš u nás, rozhodla jsem a poslala její fotku příteli se vzkazem "nebij mě prosím!". :))

Přítel je naštěstí s kočičkama v pohodě a má je rád, i když první nebyl vůbec nadšený, že máme doma takového nalezenečka z ulice. Naštěstí kotě vypadalo opravdu zdravě, je velice přátelské, mazlivé, prostě roztomilouš. Nakonec se s ním taky skamarádil.


No, bohužel u nás kočička nemohla zůstat moc dlouho. Na jednu stranu to je fakt strašlivý miláček a nejhodnější kočka, jakou jsem kdy poznala. Na záchod chodila bez problémů, papala taky pěkně, občas si chtěla hrát ale uměla se zabavit i sama. Většinu dne prospala a když nedělala ani jedno z toho, chodila si pořád pro pomazlení a neskutečně dávala najevo to, jak je ráda, že jí poskytujeme azyl. Na druhou stranu si nemyslím, že by u nás kočička měla dlouhodobě vše, co potřebuje. Jednak máme malý byt, celkově docela nevhodný pro kočku, jednak máme osmáčky, kteří potřebují taky občas "vyvenčit" po obýváku, aby měli pohyb (a ne že by se s nima nechtěla kamarádit, to jo, ale pustit je všechny společně bych neriskla :D), navíc býváme opravdu dlouho v práci a jezdíme často na víkendy pryč, takže by kočička bývala hodně sama nebo bychom ji museli pořád převážet, což pro kočky není nic dobrého. Proto jsem hned podnikla několik akcí, abych našla původního, případně nového majitele pro tohohle mazlíka.



Ještě ten den jsem kočičku vyvěsila na facebook s několika fotkami, kde měla nařízeno se tvářit co nejroztomileji, ale to jí šlo úplně samo. Druhý den jsem se pro jistotu domluvila s Katkou, která bude za měsíc otevírat kočičí kavárnu v Kroměříži (o které jsem psala nedávno TU a ještě o ní psát budu!), že pokud by se nepodařilo, má u nich v kavárně kočička místečko a do té doby ji pohlídáme a pak půjde tam. Taky jsem kolem Prioru vyvěsila letáčky, že se našlo kotě s kontaktem, kam se mohl majitel ozvat. Nechala jsem nález vyhlásit v místím rádiu, napsala do depozita a útulku, aby měli info, kdyby se po ní majitel ptal tam. No ale nic, několik dní jedno velké NIC. Takže to bylo jasné - tohle drahocenné nevinné stvoření tam prostě někdo nechal schválně. Pokud by někdo kočičku opravdu sháněl, stačí se jen zeptat v místím útulku, což napadne každého, kdo mazlíka ztratí. Ale nikdo se neptal. Lidi, přejela bych vás bagrem, dvakrát, třikrát! Nikdy nepochopím, jak toto může člověk udělat. Takový prcek. Němá tvář, která si nemá moc jak sama pomoct, když ji najednou hodíte do zimy do úplně cizího prostředí. Sakra!!

Rozhodla jsem se, že se pokusím najít kočičce rovnou nový domov. Kavárna byla mojí zálohou, ale chtěla jsem to zkusit vyřešit hned, aby to pro ni bylo co nejjednodušší. Strašně, strašně moc jsem jí po tomhle přála skvělý domov s milujícíma páníčkama. Pod příspěvkem na facebooku, který sdílelo skoro 300 lidí jsem poptávala ty, kteří by kočičce toto mohli dát. A mile mě překvapilo, když se ozvali hned 4 zájemci! :) No a z nich jsem vybrala asi jak nejlíp jsem mohla. :) 

Ještě pár dní u nás koťátko pobylo, já mu koupila nějakou tu hračku, granulky, plno mlsek a kapsiček a co jsem nekoupila, to jsem pujčila. Kotě jsme krmili, rozmazlovali, zakutávali do dečky, hráli si ním, povídali na něj. A ono nám děkovalo pravidelnýma dávkama roztomilosti a masáží tlapičkama. :)) No a tadáá - tuto středu si paní pro kočičku přijela! Vybírala jí jméno a padlo i jméno Rozárka (jak příhodné, takto se jmenovala moje prababička :)). No a i když nakonec paní zvolila jméno jiné, pro mě už to Rozárka navždy zůstane.

No, po rozhovoru s paní jsem věděla, že je to ono. Je to ono, co jsem pro Rozárku chtěla. Paní je šíleně zlatá, samozřejmostí pro ni bylo, že kočičku vezme co nejdřív k veterináři na běžnou kontrolu, všechno brala naprosto skvěle. Přijala ji k sobě do domku, kde už jednu kočku má a k tomu dva malé psíky. Všichni prý moc přátelští a určitě ji mezi sebe vezmou. Pro paní nebyl problém ani to, že Rozárka malinko nastydla. Hned vystřelila s tím, že má doma kapky do očí a že to nic není a zvládne to. Dokonce mi ještě chtěla dovézt něco za odměnu, při tom vůbec není proč, protože já jsem vděčná jí, že kočičce dala domov a všechno klaplo. :) No a mám už od paní i zprávy, že je Rozárka zabydlená, v novém domově si zvyká, řádí běháním po schodech nahoru a dolů, válí se v posteli a snad je a bude šťastná. :)


No a ještě to má celé malou dohru. Když jsem psala, že mám více zájemců, ozvaly se mi dvě slečny, že mají také kočičky k umístění a jestli bych jim na zbylé zájemce nedala kontakt. A tak se povedlo umístit ještě jednoho kocourka, který se přitoulal do stájí a dvě kočičky - sestry, které se narodily přitoulané kočcce a jdou do nového domova společně. :)

Nějak ani nedokážu vyjádřit tu radost, co v sobě mám. Je přenádherný pocit takhle někomu pomoct. Tahle malinká stvořeníčka jsou opravdu tak bezbranná, že jsou na naší pomoci závislé, pokud je někdo nechá jen tak na ulici. POMÁHEJTE, když to někdo potřebuje! A hlavně prosím nevyhazujte kočičky na ulici!! Ne, ne, ne!! Bohužel tenhle krásný příběh je jedním z mála, kočiček bez domova je strašná spousta. Ale jedna malá pomoc k druhé malé pomoci a hned je šťastných kočiček víc. :)

Rozárko, přeju ti strašně, strašně moc krásný kočičí život plný teplých místeček na spaní, dobrého jídla, hraček a lásky!! Jsem moc ráda, že jsem ti mohla pomoct! :) Mám z toho krásný pocit na duši a navždycky hezkou vzpomínku.


Jestli tenhle pocit chcete, taky - jakože ho můžu fakt, fakt moc doporučit - jak už jsem psala - pomáhejte! Oplatí se to, fakt že jo. Možná jsem utratila několik stovek za péči o Rozárku a to, aby měla u nás vše nejlepší, ale vůbec mě to nemrzí, protože za ten pocit a její spokojený pohled a vrnění to stálo - a jo a jo a jo!! :)



Ještě několik mých poděkování:
  • Velké DÍKY mému příteli, že kočičku nevyhodil na ulici i společně se mnou, když jsem ji donesla domů. :)) Prostě pochopil to, že jí chci pomoct, že mi to dělá radost, že ona to potřebuje a nechal mě při tom, dokonce mi v tom pomohl. Takového chlapa prostě doma chcete! :)
  • Moc, moc děkuju Katce za půjčení nějakých věcí pro kočičku a pár cenných rad, alespoň jsme se konečně potkali i osobně a jsem za to fakt ráda!
  • Největší děkovačka patří paní R. za to, že Rozárce poskytla nový domov. 
  • A taky děkuju všem ostatním, kteří když můžou, tak  pomůžou a sdíleli mi příspěvek, ptali se známých a nebo se dokonce sami o nějakou tu kočičku přihlásili! A těm, co se snaží i jinak jakékoliv němé tváři pomoct.


10 komentářů:

  1. 1) Ááááááá, koťátko! :-* To je ale ňuníček! :)
    Takový scénáře - koťátko vyhozené na ulici - moc dobře znám a nechápu!!! Ok, prostě to kotě mít nemůžou, ale je vždy jiné a trochu víc lidské řešení, ne?
    Úplně ale ani nechápu lidi (třeba jedna moje sestřenice), co mají kočku venku a min. 2x ročně má koťata, které pak rozdají (to zas jo), ale jsou to takový chudáci. Nj, to tak je, když kočka holka má se svým bráchou kocourem koťátka...

    2) Rozárka!!!! Od června máme kotě a jmenuje se Rozárka :) Ideální to tu taky nemá - taky máme maličký byt. Z práce ale tak pozdě nechodíme, o víkendu je vždy buď aspoň jeden doma a nebo jede se mnou k rodičům (a ty jsou nadšení, že jedu s kočičkou). Jestli máte ale osmáky, tak to chápu - to by nedopadlo dobře. Buď by to nedali osmáci a nebo by kočka zešílela...
    Ten prostor jí ale chybí, ani ne tak to, že nechodí ven, ale mít nějakou velkou chodbu, schodiště, víc místností, kde by mohla lítat... Nj, tak bude pecivál jako my :D

    Jinak teda rozkošnej příběh :)

    OdpovědětVymazat
  2. krasne, krasne
    mna si pred par mesiaacmi doslova adoptoval jeden kocicak, tory bol zraneny niekdo ho udrel po chrbte a ma ho deformovany - ale tolko lasky co dokaze dat :)
    galantosfun

    OdpovědětVymazat
  3. A tohle je přesně ten příběh, který mě utvrzuje v tom, že se pořád vyplatí věřit v existenci dobrého člověka. A to mi máma říká, jak jsem naivní. Ba ne! Ty existuješ! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pomáhat je třeba. Nemám ráda když si lidi pořídí zvíře a nestarají se něj. Proto si raději žádné nepořizuji neboť vím že často nebývám dlouho doma a zkrátka bych mu neposkytla takovou péči jakou bych chtěla. Hold spousta lidí nepřemýšlí a vidím to sama když ve svém okolí znám lidi co si pořídí koně, nevědí o tom vůbec nic a potom se diví jak to že se stalo to a to. Udělala jsi dobrý skutek, člověk má z toho potom hned lepší pocit. My máme kocoura a kočku která zřejmě nemůže mít koťata, což je výhoda.

    OdpovědětVymazat
  5. V poslední době všude vidím inzeráty, že někdo našel opuštěná koťata nebo psi a jestli je někdo nechce, nebo že se někomu "omylem" narodilo x koťat a neví co s nimi. Jako kdyby byl tak strašný problém pejska, nebo číču vykastrovat. Už takhle jsou útulky plné.

    Takže je super si přečíst, že se ti povedlo kočičkám najít domov a věřím, že to musí být skvělý pocit!:)

    OdpovědětVymazat
  6. Kotě je nádherné :) a jsi moc hodná, víc takových lidí :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je hezké, také bysme chtěli s přítelem koťátko, ale těžko říct, jestli by nám to v podnájmu dovolili. A je to opravdu velká starost, no uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  8. Super, víc takových lidí jako jsi ty :-) Já bych letos chtěla přilepšit pejskům u nás v městském útulku pořádným pytlem krmení. Sice to není kdo ví co, ale aspoň tou troškou ráda pomůžu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak, i to je moc hezké! :) Určitě jim uděláš v útulku velkou radost. :) Já se tento rok snažím ještě pomáhat nově vznikající kočičí kavárně a je to prostě krásný pocit takto pomáhat, hrozně mě to naplňuje. :)

      Vymazat

Těším se na vaše komentáře. :) Za všechny moc děkuji, ráda na většinu i odpovím.