čtvrtek 31. března 2016

Nové změny na blogu a to, co mám ráda

Hezký jarní den!
Taky je u vás tak nádherně? Tu ve Zlíně dneska 20 stupňů, parádní. ^^ Je nádherně teplo, nádherně slunečno a prostě nádherně. Snad to bude nějakou dobu trvat. :)

Asi jste si mohli všimnout, že jsem tu za poslední dny trochu šachovala se vzhledem blogu. No a teď už je to asi finální. Změny nejsou nijak zásadní, ale přecejen jsem tu chtěla něco jinak. :) V první řadě jsem změnila styl písma, tenhle nový mi přijde příjemnější (pokud máte problém s tím, že se vám na nový font nepřevádí písmena s háčkama a čárkama, je to nejspíš prohlížečem, jinak by to mělo fungovat krásně). Taky jsem malinko zúžila menu a rozšířila stránku, kvůli fotkám. :) Motýlí pozadí je trochu bledší, aby se tolik nebilo s tím, co je ve změnách asi nejzásadnější - záhlaví.

Rozhodla jsem se do záhlaví vmísit své vlastní fotky toho, co miluju. Tak si o mě příchozí návštěvník může hned trošku udělat obrázek. Není tam teda úplně všechno, co mám ráda, třeba mi tam chybí víno, vana, kočky, hudba, filmy a seriály a další věci, ale časem se to možná bude doplňovat. :)

No a teď bych vám k tomu ráda řekla která fotka co znamená, ať se o mě dozvíte co mám ráda malinko do detailu. :) Všechny fotky už někdy byly sem na blog ve větším rozlišení nahrány do různých článků, proto nyní vkládám jen miniatury.


KNIHA
Čtení je taková moje malá závislost. Když jsem byla malá, mamka mi opravdu hodně četla a já se na to vždycky těšila. Sama jsem se naučila číst ještě předtím, než jsem šla do školy. Naši mi pořád vzpomínají moment, kdy jsem poprvé něco přečetla. Prý to bylo z nějaké křižovky. :) Teď si ráda čtu jen tak v parku, večer před spaním v posteli, ale hlavně v práci. :D O pauze samozřejmě. Každý u nás v práci už ví, že si vždycky donesu jídlo, položím před něj knížku a nevím o světě. Moje milá půlhodinka na oddych. :) Moc ráda čtu jak fantasy (zamilovala jsem si knihy Harryho Pottera, i když jsem je přečetla až ve svých skoro 19) tak reálné příběhy, které nejsou žádný med. Sem tam si dám něco vtipného nebo romantického na oddech. Mezi mé oblíbence patří zmíněné knihy HP, Malý princ, Hvězdy nám nepřály, Poslední aristokratka, Zmizelá a taky další a další, kvůli kterým by ten článek měl 5 kilometrů. :D Nejčastěji si pujčuju knížky z překrásné zlínské knihovny, ale když se mi něco joo hodně líbí, ráda knihu koupím a zařadím si ji do knihovničky. Momentálně čtu knihu Šťasní lidé čtou a pijou kávu.

SKUPINA KRYŠTOF
A Richard Krajčo. Dřív jsem skoro české kapely neposlouchala, teď poslouchám hlavně Kryštofy. Dokonce jsem už (hurá) byla na třech kocertech. ^^ Od každého trochu. Můj první koncert, kdy jsem je viděla na živo byl ve Vizovicích na Trnkobraní. Hráli hodinku, je to festival více kapel, ale přesto jsem byla nadšená, že je konečně vidím a slyším. :) Pak to bylo nedávno na podzim 2015 v hale Rondo v Brně. To byl zatím z koncertů nejsilnější zážitek a žiju z toho ještě teď. :D No a nedávno si zahráli i v klubíku ve Zlíně, kde jsem je konečně mohla i pozdravit a posbírat autogramy. ^^ Autogramy ani fotky se známými lidmi nesbírám. Když někoho vidím, stačí mi to. Ale tu jsem musela udělat výjimku. Ale pro fotku s Richardem (plus celou skupinou) budu muset ještě jednou, ať je to povedenější. Článek o brněnském koncetu tady a o zlínském tu. Kromě toho, že mám moc ráda celou skupinu musím samozřejmě vypíchnout Richarda. Už dávno jsem ho měla moc ráda jako herce, teď se to vystupňovalo a fakt ho obdivuju jako člověka. Moc rád komunikuje s fanoušky jak osobně, tak přes net (často odepisuje v komentářích pod příspěvky, vůbec skupina Kryštof si vše spravuje sama a když napíšu zprávu na jejich fb stránku, odepíše mi milý Nikos), chová se mile, je plný energie, miluje svoji kapelu ale zároveň i svoji Karin a děti a sem tam se na síti podělí o nějaký rozumný názor či hezký zážitek a k tomu všemu stíhá koncerty i divadlo. To se mi fakt líbí. Netuším, kde bere na všechno čas. Nic nevynechává s snaží se naplno věnovat opravdu všemu, co má rád. Nedělá ze sebe něco víc, jako někteří lidé, kterým sláva stoupá do hlavy. Jo a navíc je to Pan Básník! Díky Ríšo a Kryštůfci!

 PŘÍRODA
Kdo by ji nemiloval. Nejsem teda ten typ, co by s váma šel pod stan a týden se nemyl, ale jinak můžu říct, že mám k přírodě opravdu kladný vztah. Přecejen jsem 18 let žila na menším městečku, většinu z toho v domečku, který má za sebou louky, lesy a zříceninu hradu. Strašně ráda si jen tak lehnu do trávy a koukám na nebe nebo se opřu o strom a začtu se do knihy se sluchátkama v uších. Jo a miluju pozorování motýlů!


BERNA
Náš drahoušek. Fenka bernského salašnického psa. Na milion procent nás miluje a je fakt strašně oddaná. Mrzí mě, že ji teď vídám stejně jako zbytek rodiny jednou do měsíce, protože už bydlím ve Zlíně, ale snažím se s ní vždycky nějaký ten čas trávit. Bože kolikrát ona mi pomohla, když mi bylo smutno! A jak strašně mě miluje a já ji. Můžu s ní jít na louku a pustit ji na volno a neuteče ode mě. Utíká pár kroků přede mnou, ale každou minutu se ohlédne a ujistí se, že tam pořád jsem. Někdy, když ji chci fotit ji to vůbec nezajímá a raději se mi celou vahou opírá o nohy. To je její zvlášť oblíbený koníček. :D Jdu s ní na procházku a chvilku si sednu ke stromu a čtu si. Ona po chvíli přijde ke mě, sedne si a za chviličku už je celá překulená na mém boku a opírá se do mě celým tělem. Ale kdo by se s takovým medvídkem nepomazlil? :)

FOCENÍ, TETOVÁNÍ, FRANCIE
Focení je moje láska už snad od mala. Ale za chvíli to bude teprve rok, co jsem si pořídila zrcadlovku Nikyho (jo, dávám věcem jména, notebook je Snížek ^-^) a začala se tomu věnovat naplno. Studuju knížky, čtu články o focení, stalkuju oblíbené fotografy a hlavně fotím, fotím a fotím, trénuju, trénuju a trénuju. Kromě pár základů jsem toho ale za ten rok až tak moc nepobrala a tak se do toho chci ponořit ještě víc. Momentálně mě hrozně začalo bavit focení lidí (konečně se našly nějaké dobrovolné oběti :D) a začínám šetřit na objektiv k tomu určený. Už se ho nemůžu dočkat!
Tato fotka symbolizuje i mé tetování, které mám teprve měsíc. Má pro mě velký význam (jehož alespoň částečné vysvětlení najdete zde) a mám ho fakt ráda.
Zároveň mám na fotce v pozadí na zdi nalepenou Eiffelovu věž. Jo, jsem zaláskovaná do Francie. Moje návštěva Paříže byl jeden z mých nejkrásnějších zážitků a taky jsem si dokázala, že když fakt něco hodně chci, můžu to prostě udělat. Při projížďce lodí po Seině v náruči přítele s pohledem na Eiffelovku jsem plakala dojetím, tak úžasné to bylo. Určitě se musím někdy do Paříže vypravit znovu, je kouzelná. ^^

 RŮŽE
Miluju květiny. A nejvíc růže, tulipány a kopretiny. A jsem moc ráda, že květiny dostávám opravdu hodně často. Vždycky potěší, krásně zavoní, navodí úsměv na tváři a když jsou darované, tak to navíc člověka zahřeje u srdce, že si ten druhý vzpomněl. Jsem tak ráda, že už konečně přišlo jaro a všude to krásně voní. Nic pro alergiky, ale já to k životu rozhodně potřebuju!

 BRNO
S Brnem jsme kamarádi teprve něco přes půl roku. Několikrát jsem v minulosti Brnem projížděla nebo ho viděla v běhu při školních výletech a exkurzích, ale teprve teď nedávno jsem ho trochu více poznala a zamilovala si ho. Je to teda na mě fakt město, žít bych tam určitě nechtěla. Ale jinak má moc krásnou atmosféru. Navíc s ním mám spojený právě zážitek z halového koncertu Kryštofů. :) Při téhle návštěvě jsme v Brně i spali a tak jsem ho viděla jak ráno, tak v noci. Pak jsme tam byli krátce na to na vánočních trzích a zrovna jsem to spojili s procházkou po městě a na Špilberk. Teda brňáci, máte to ale poklad! Strašně jsem si oblíbila park kolem Špilberku, je to úžasné místo. Jen škoda, že byla zrovna všude kolem hustá mlha. Ale zhruba za dva měsíce se tam chystám jet a užít si i výhled! Co bydlím ve Zlíně, mám Brno fakt kousek cesty, takže se tam určitě vždy párkrát do roka podívám. (Jo a moc hezký bonus je Ikea samozřejmě. :D)


MOŘE
Ach moře. Miluju ten pocit být u něj. ^^ Krásné pláže, mořská pěna, vlny. A ani to horko u moře mi tolik nevadí, protože je u něj úplně odlišný vzduch, než když je léto ve městě. Vůbec mám moc ráda vodu, klidně i z vodovodu. :) Ve vaně se dokážu rochnit klidně hodinu. Ve Zlíně mám jen sprchu (o to víc si užívám vanu když přijedu k našim), ale i tak si to užiju, voda prostě nabíjí a ne že ne!


OSMÁCI
Moje drahé myšky! Jak já jsem si je dlouho přála! Ale pořídila jsem si je až po tom, co jsem se přestěhovala do bytu spolu s přítelem. Osmáčci jsou totiž docela nároční na chov, navíc potřebujou fakt vééélikánskou klec, takže by to asi u tatínka doma neprošlo. Ani přítel se zprvu netvářil nadšeně, když jsem mu sdělila, že bych ráda osmáčky. Nakonec se s nima ale hraje ještě snad víc než já. :D Dokonce jim nedávno úplně sám udělal novou větší klícku, která je fakt jak od profesionála. Když jsme se přestěhovali do Zlína a přítel našel novou práci, začal střídat týden po týdnu ranní směnu s odpodní. No a mě tu bylo v celém bytě malinko smutno a stýskalo se mi po rodinném zvěřinci, takže jsem nutně potřebovala kámoše. První jsem si pořídila Effy. Jela jsem pro ni do Kroměříže a byla jsem fakt šťastná že ji mám. První klec jsem táhla přes půlku města sama, protože přítel nebyl doma a protože jsem to prostě moc chtěla. Zhruba tak po půl roce k nám přišla Rory. Rory je ze Zlína  tak jsem pro ni neměla dalekou cestu. No a není to tak dlouho, co k nám až z Prahy přicestovala Lotty. Cestu zvládla skvěle, i když nám první dva dny ležela v peřinách. :) Teď už je to malá drzá potvůrka. O osmáčcích na blogu píšu dost často, proto to tu nebudu více rozvádět, ale je prostě úžasné, jak má každý osmáček jinou povahu a vlastnosti. :)

PŘÍTEL
Tady není velice co dodávat. Osobní věci si nechávám pro sebe, navíc se přítel nerad ukazuje takhle na blogu, ale tuhle fotku zbožňuju a vůbec mi nevadí, že tu není oholený. (Taky si tu můžete všimnout, jak má rád osmáčky, na to že je první vůbec nechtěl. :D) Je to úplná domácí momentka a tím je to lepší. ^^ Za 6 dní to budou už 4 roky, co spolu s přítelem jsme a já tomu furt nějak nemůžu věřit. Z toho spolu už víc než 2 roky bydlíme ve zlínském bytečku, který je součástí rodinného domku (hurá, nemám sice na dům, ale nebydlím v paneláku a mám zahrádku!) a pořád se snášíme a milujeme. Jsem strašně ráda, že z dávného kamarádství a známostí spíš jen z divadelního kroužku jsme se nakonec zase potkali a dali dohromady. Musím teda říct, že první rande byla naprostá katastrofa. :D Ale na druhém vše uvedl do správných kolejí. A i když se občas rozčilujem a štvem, můžu říct, že jsem s ním opravdu šťastná a umím si s ním představit budoucnost. Však už taky občas jen tak do vzduchu vedeme řeči o společném domečku a jeho vybavení. Třeba že budeme mít určitě kočku, vanu a slepice, které budou mít zavírání domečku na časový spínač. (Když jsem u toho, je na tyhle věci hrozný šikula a vymyslí i to, co člověka nenapadne. :D)

PROCHÁZKY
Tahle fotka by se také určitě dala zařadit do přírody, ale chtěla jsem něco zvlášť pro procházky. Jsem závislák na chození. Stoprocentní. :D Procházky jsem měla ráda vždycky, ale teprve nedávno jsem začala chodit opravdu hodně a skoro všude. Ráno jdu 3 kilometry do práce a odpoledne 3 kilometry zpátky. Po sezení v kanclu mi to bodne. Je to úžasný pocit, jen tak si jít. :) Užívám si, že mám tu možnost používat nohy. Chodila jsem i v mrazech, v dešti, vůbec nic mi nevadí. Ráda se projdu městem i loukou. Hlavně ať je to pohyb a hezké podívání kolem. :)

JAHODY
Všichni, kdo mě pořádně znají musí vědět, že miluju jahody! Je to nejskvělejší ovoce a ještě k tomu je v mé oblíbené barvě. (To mě ani nenapadlo, že v té fotce mám vlastně dvě oblíbené věci.) Nejvíc je mám samozřejmě ráda čerstvé, miluju ale taky kvalitní jahodový džus nebo jahodovou zmrzlinu. Jinak si ale věci z jahod docela vybírám. Některé rádoby jahodové výrobky neviděli jahodu ani z vlaku a je to jen chemiská nebo prášková chuť. 

PAN HALLOWEEN 
Bože, jak já toho medvěda zbožňuju! Mám ho už 5 let a pořídila jsem ho, když jsme byli s našima na dovolené v Třebíči. Přesně si pamatuju kde. Je ze sekáče na náměstí v Třebíči. Šli jsme se tam mrknout, protože jsme se procházeli a jelikož máme rádi sekáče, tak jsme nepohrdli. Vybrala jsem si tam sukni, možná ještě něco a pak už jen bloumala a čekala, co si vyberou ostatní. Seděl tam a já na něj koukala. A říkala jsem si, že je fakt hloupé si chtít koupit medvěda. Bylo mi snad 16. Ze sekáče jsme odešli, ale já už tam hned druhý den ráno letěla, abych toho medvěda získala. A on tam na mě furt čekal. Je dokonalý. Má halloweenový svetřík, od čehož je odvozeno jeho jméno (navíc mám Halloween moc ráda). Je to dokonalý teddy a od té doby, co jsem ho na dovolené koupila se mnou cestuje všude. A to opravdu VŠUDE. I když jezdím ze Zlína na víkend k našim, mám ho vždy v kufru. Navštívil se mnou už značnou část Jižníh Čech i Jižní Moravy. Byl také v Praze a Brně, dokonce se podíval do Bulharska, Chorvatska i Paříže. A nezapomene se vždy na dovči hezky vyfotit. :)

To je tedy zatím vše z fotek věcí, které mám ráda. :) Jakmile nějaké fotky doplním, třeba k nim zase takovéto popisky přidám. :) Doufám, že jste se o mě dozvěděli něco nového a že se článek líbil (pokud jste ho dočetli až do konce) je to trošku taková změna.

Co máte rádi vy a jaký to má pro vás význam? :) Pište do komentářů!




2 komentáře:

  1. To záhlaví se mi opravdu líbí :) A k článku: neboj jako Brňačka můžu říct, že pohled ze Špilasu je poklad všech mladých, v pubertě jsem tam chodila sedávat se svým tehdejším přítelem a koukat na Brno :) Fenka je moc hezká, bývalý měl berňáka, a i když vztah nevšel, tak mám pro tuhle rasu pořád slabost. Jsou to opravdu zlatíčka, snad nejhodnější rasa, co znám :) A přeju vám, aby vám to s přítelem vydrželo, 4 roky je dlouhá doba a z vlastní zkušenosti můžu říct, že kreativní šikulové jsou skvělý druh a člověk se s nimi nikdy nenudí :D
    Little Notes

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný článek:)Zase o tobě vím něco víc.Určitě máme dost společného-např. knížky, focení, jahody, přírodu, růže, tulipány, kopretiny, moře, zvířátka, atd.:)Moc se mi líbí ten příběh s medvídkem:)

    OdpovědětVymazat

Těším se na vaše komentáře. :) Za všechny moc děkuji, ráda na většinu i odpovím.