Chceš nějakou audioknihu? Tady na Audiolibrixu najdeš můj slevový kód 20% na první nákup.

Pes má raději mě, než procházku

Ahoj, ahoj! :)
Dneska mám nějaké fotky z víkendu týden zpátky, kdy jsem byla u našich. Bylo pěkně nasněženo a u našich, jak to tam obvykle bývá, ještě víc. No a já si tuhle zimu fakt oblíbila procházky v mrazu. Vždy to má své kouzlo, miluju se procházet na podzim v barevných listech a jemném sluníčku, miluju se procházet v létě večer, kdy všechno horko pomalu prchá pryč, miluju se procházet na jaře, kdy všechno rozkvétá nebo po jarním deštíku, kdy je ve vzduchu jakési električno.

Ale co mám fakt taky ráda je procházka v mrazu a ve sněhu (pokud to samozřejmě není rozbředlé "cosi"). Není mi horko, takže mě to při chůzi neotravuje, vzduch je tak nějak čistý a hezky mě to štípe do tváří. Jak jsem tedy ten pátek dojela k našim a chvilku poseděla s maminkou u čaje, hned jsem vyrazila ven. Chtěla jsem jít naproti bráchovi k vlaku ze školy. Shodou okolností jezdí na středí do úplně stejného města, jako jsem jezdívala na střední já, takže chvila nostalgie při šlapání do kopce k našemu nefunkčnímu nádraží, které už slouží jen jako zastávka byla příjemná. :) Ovšem vlak přijel a brácha nikde. Bohužel mi nemohl dát vědět předem, protože jsem ho chtěla u vlaku překvapit a tak dojel až o hodinu později, jeho první vlak (jezdí s jedním přesedáním) měl zpoždění a nestihl tak ten druhý. No jo, naše zlaté dráhy, sama to znám. :)) Vůbec mi to ale nevadilo. Až na to, že mě mrzelo, že bráchu nepotěším překvápkem. Aspoň jsem ho v telefonu pobavila tím, že na něj čekám, i když je úplně jinde. :D Jinak jsem se ale zas v klidu vzala a prošla se zpátky. :)

Když později dorazil domů, vynahradili jsme si to, vzali Bernu, naši fenku a šli se projít na louku za hradem, což máme v podstatě kousek za domem. (Ne, nebála jsem se 19 let bydlet vedle hradu, na to se většinou hned lidé ptají, když zjistí, kde jsem většinu svého života žila. :D)

Berna měla samozřejmě radost. Vždycky skáče jako na pérku, když přijedu. Mám ji fakt hrozně ráda a myslím, že i ona mě a když teď jezdím akorát jednou za měsíc, chybí mi. :) Je prostě super vyrazit na procházku a mít sebou společnost, když zrovna nikdo jiný nejde. Jéé, kolik jsme toho my dvě samy kolem hradu nachodily!! :) Teď se ale brácha přidal, protože jsem potřebovala oběť pro Nikyho (rozumějte pro moji zrcadlovku) no a protože se snad na mě i těšil (proto taky chtěl přijet ze školy dřív, což mu nevyšlo).

Procházka byla fajn, i když jsme nešli moc daleko, spíš jsme se pak zastavili a já si fotila. Brácha je hrozně fotogenický, až na to, že se odmítá fotit. :D Co by ale pro mě neudělal, k pár fotkám se přemluvit dal a nakonec z toho vyšlo pár hezkých záběrů. To bylo ale pak přemlouvání, aby svým kamarádům ukázal alespoň jednu (a to se povedlo). :D Takže veřejné publikování tady na blogu nepřipadá v úvahu, i když mu to fakt sluší!  

Pak jsem se teda snažila nějak nakoordinovat Bernu, ale tu samozřejmě nezajímalo ani focení a skoro ani samotná procházka. Na louce ji sice pouštíme na volno a ona si toho dost oběhá sama, ale stejně jsem ji měla každé dvě minuty přitulenou u nohou. :D Je to miláček. :) Pořád se chtěla jen nechat drbat a valit se na mě (to je její úžasný zvyk - když se zastavím, nedejbože si někdy sednu nebo lehnu na zem, ona se o mě okamžitě opře celou svojí vahou, což je u berňáka docela tíha :D). No, kromě focení jsme se teda i pomazlili, podrbali a pak se pomalu vydali zas domů, aby jí zas úplně nezmrly tlapky. :)






V sobotu jsme slavili mamčiny narozeniny a svátek tak nějak dohromady, má to během dvou měsíců blízko sebe. Viděla jsem tak zas strejdu, tetu, dědečka a teda jednoho bratránka ze tří, i to je úspěch. :D Během víkendu jsem si ještě něco fotila, ale netuším, jestli to stojí za řeč. Měla jsem prostě náladu na vyfocení takových fotek a ani nevím, co si o nich mám myslet. :) Tu panenku mám pořád v pokoji u našich na okně. No a knížku mám vlastně u sebe taky skoro pořád. A pak se mi toho motalo v hlavě víc, ale to už je jedno. :)




Jinak mi to po víkendu uteklo šíleně rychle, protože jsem týden zastupovala kolegyni, která byla na dovolené a měla strašnou kupu práce. Ale aspoň se to v práci nevleklo. :) Jen kdyby pak zas neutíkal tak rychle i ten další víkend. :) Stihla jsem čajovnu, kino, další procházku, ale stejně by nikdy neuškodilo mít víkend aspoň o den delší, no ne? :)

5 komentářů:

  1. Je vážně krasavec a dokáži si představit jak je milej. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky miluju zimní procházky, kdy je sníh a mrzne :) Bohužel tady na mě leda leje a příšerně učí :)

    A ta panenka mě hrozně děsí. Bych sní nemohla bych sama v pokoji. bych se zbláznila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím přiznat, že mě chvilkama taky. Ale na druhou stranu, dostala jsem ji už snad tak 10 let zpátky, tak jsme si na sebe zvykly. :) Mamka mi ji jednou koupila k Vánocům, protože jsme vždycky na porcelánové panenky koukaly ve výlohách a líbily se nám. A tahle vypadá trošku jako já nebo aspoň mé minulé já. :) A teď ji vídám jen jednou za měsíc, když jedu k našim. :)

      Vymazat
  3. Jee to je milacek, nas si taky porad vali šunky:) A papenenka pripomina pretty little liars, jeslti koukas:)

    OdpovědětVymazat
  4. Jeee to je krásný článek :) Máme taky pejska a zimní procházky jsou nádherné. Nedávno jsem tady <a href="https://www.vyprodeje-24.cz/kategorie/knihy-014066/</a> objevila plno "psích" knížek a koupila si rovnou dvě. Mrkni a třeba tě taky nějaká zaujme.

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za tvůj komentář, určitě si ho přečtu a ráda i odpovím. :)