středa 13. května 2015

Místo v hledišti na jevišti

Dobré odpoledne,
už od soboty se chystám psát článek. To mi to trvalo, co? Posledních pár dní jsem nějaká zlenivělá, unavená, nic se mi prostě nechce. Dneska si tedy asi udělám odpočívací odpoledne. ^^

Víkend jsem měla celkem náročný, i když příjemně. Ve čtvtek jsme omrkli Zlínské náměstí, hrozně se mi líbilo, jak mažoretky tancovaly na irskou hudbu, miluju Lord of Dance a i když tohle nebylo ono, hudba a náznak stačil. ^^ No a pak hned v pátek, jak jsme přijeli k našim jsem vyrazila s miláčkama na procházku.


Jednoho z nich mám i ve Zlíně, ale Berna mi tu hrozně chybí. Často bych se chtěla zvednout a prostě se s ní jít projít, lae vždycky prostě musím počkat, až budu u našich. :) Je úžasné, jakou má vždy radost, když přijedu!



No a ještě, než den skončil jsem se stala hvězdou v městečku u našich, he. V pátek večer jsme si s mamkou a přítelem vyrazili na náměstí, protože tam mělo být divadlo a to my všichni tři milujem. Nejradši se chodím dívat, když hraje přítel, ale teď bohužel dlouho nehrál, takže využívám jiných příležitostí. To jsme ovšem netušila, že si tentokrát s přítelem role prohodíme.
Divadlo totiž nebylo ani tak o hře, o které mělo být, jako spíš o neustálém přerušováním tím jedním hercem, co tam sám hrál. Přerušoval tak, aby co nejvíce pobavil a zapojil diváky. První jsem za úkol dostala jen vzít si k sobě a hlídat docela těžkou loutku. Nebyl to úkol lehký, musela celou dobu sedět se mnou a maminka se jí nesměla ani dotknout, jak hned, co jsem loutku dostala, učinila. Robinson - tedy herec, ji totiž hned varoval, že jestli mi takhle bude hned na všechno šahat, bude pěkně na nic tchýně. :D Už i tak jsem se celé představení třepala ohledně toho, že mám na konci jít na jeviště a loutku Robinsonovi předat, ale co on si ještě nevymyslel, najedou stojím vyšplhaná na vysoké a ne moc stabilní dřevěné loďce, houpu se, mávu se a pohupuju na povel Robinsona ještě spolu s další obětí. A to i se zrcadlovkou na krku, o kterou jsem se v té kodrcající se výšce bála víc, než o sebe (i když nakonec jsem si aspoň udělala fotky z ne tak uplně obvyklého pohledu) Obětí bylo za představení několik a úkoly nebyly lehké. Jen řekněte pětiletému chlapečkovi, že má jednou rukou šplouchat do vody v hrnc, který je na zemi, aby "to znělo že jedem na lodi" a druhou zároveň podávat Robinsonovi nahoru na loď o dva metry výš další loutky - to přece nejde. A jak dám herec řekl "prosímtě, když ti příště zase někdo řekne podobnou pitomost, jako teď já, nemusíš to hned udělat, když vidíš, že to nejde". :)) No, i když jsem byla na očích destíce lidí a kdybych věděla, co bude, na divadlo raději nejdu, nakonec to byla zábava a ani jsem se necítila tak trapně. I když to video, co má přítel ráda moc nemám. :))


Sobotu a neděli jsme trávili na nedaleké pouti. Mám do sbírky další růžičku, nakoupila jsem si ty šílené sladké dudlíkové lízátka, nacpala se cukrovou vatou a vlezla na atrakci, která byla vážně super, ale druhý den už mě tam nikdo nedostal!  




Myslím, že jsme se o víkendu vyblbli dost. Už aby zas byl další, tento týden mám fakt náladu se akorát zahrabat sto kilometrů pod peřiny. ^^

Jo a mimochodem - držte mi palce... Je jedno proč, ale je to teď moc důležité a fakt to není malichernost!

2 komentáře:

  1. Hezké povídání a fotky. To víš že ti palce podržím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám pocit, že jsem sem psal komentář, ale neotiskl se. Dnes jsem viděl tancovat manžoretky i na Václaváku.

    OdpovědětVymazat

Těším se na vaše komentáře. :) Za všechny moc děkuji, ráda na většinu i odpovím.