pátek 15. února 2013

Lola (slohová práce)

Tento týden nám češtinářka zadala jako úkol vypracovat slohovou práci. Dala nám na výběr několik útvarů a zcela volné téma. Od začátku jsem věděla, že si napíšu vypravování. Tento útvar se mi píše nejlépe. Píšu ráda, ze slohovek mívám jedničky, i když si o sobě nemyslím, že jsem na to až tak dobrá. Hlavně, když čtu povídky ostatních na blogu, kteří se psaní víc věnují. Každopádně mě to ale baví. Problém jsem tentokrát měla akorát v tom volném tématu. Jasně, volné téma je super věc a na jednu stranu jsem byla moc ráda. Na tu druhou jsem ale nemohla ani za nic příjt na nějaký námět. O čem psát.

Přemýšela jsem nad tím chvilkama snad celý týden, ale až dneska, v hodině češtiny, mě (ani nevím proč) napadlo, vzít si inspiraci částečně z filmu Now is good a částečně od mé milované Loly. Slovo částečně je ale na místě. S příběhem se neshoduje ani film, ani Lolin výlet do Anglie, i když mě inspiroval. Také obrázek je pouze ilustrační. Použila jsem jen několik věcí, co jsou Lole trošinku podobné. Ale postava z mého příběhu má jinak docela jiný příběh, i když má možná Loliny vlastnosti. Snad se vám příběh bude líbit. Nechala jsem ho trošku volnější pro fantazii. To, co je skryté v minulosti příběhu a v minulosti lidí z něj, si každý může vyfantazírovat sám. (Akorát, že jsem přetáhla 220 slov, které češtinářka chce a do školy to budu muset bohužel zkrátit, vám dávám ale celou verzi.) Tak přeju hezké čtení. ;)

Kdyžtak si k tomu něco pusťte, mě se u této hudby úžasně píše. ^^
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Probudilo ji slunce na tváři, proplétajíc si cestu mezi žaluziemi. Lola otevřela oči. Otevřela oči a uvědomila si - Anglie! Je to už několik měsíců, co se rozhodla, že nepotřebuje nikoho, aby tuto zemi, o které tak často snila, konečně navštívila a zplna si užila její krásy a atmosféry, kterou tak dobře znala z anglických filmů. Potřebovala jen sebe, svůj sen a své odhodlání něco změnit. Autobus do Anglie odjížděl za dvě hodiny. Asi nedočkavostí se vzbudila dříve, než ji na to měl upozornit budík. Bylo proto dost času ještě jen tak ležet, beze slov se usmívat a těšit se.
.
Po chvíli se rozhodla konečně vstát a jít vstříc svému cíli. Když pak vycházela z domu se svým kufříkem naproti autobusu, rozhodla se, že si ještě na rohu ulice koupí novou knížku, kterou měla vyhlédnutou, aby měla zase co číst. Jakmile měla nakoupeno a vyšla z obchodu, uviděla divného kluka. Lola ale měla ráda takové lidi. Zapadali do jejího světa. Do jejího divného světa.
Po chvilce zamyšlení Lola odešla k autobusu. Byla u něj jako první, takže si vybrala místo docela vzadu. Chtěla klid na čtení své knížky, poslouchání hudby a přemýšlení. Celou cestu strávila začtená nebo zamyšlená, s úsměvem a zcela nevnímajíc okolí a také to, že ji někdo stále sleduje.
Po několika hodinách to místo konečně uviděla - Brighton! Jako jedna z mála lidí si vybrala ubytování v této části Anglie. Milovala procházení se po plážích a tak tady toho chtěla využít co nejvíce. Potřebovala setřást minulost, otevřít se budoucnosti a k tomu pro ni bylo takové místo ideální. Vystoupila a společně s nasazením jejich slunečních brýlí vzhlédla k obloze a milému slunci, které tady bylo tak akorát, jak to měla ráda. Vykouzlila ještě širší úsměv a zašeptala „Jsem tady.“
Ještě ten den si vyšla a pak, se zavřenýma očima, nasávajíc vůni Anglie a Brightonské pláže, usedla na lavičku, odkud měla úžasný rozhled. Navíc jí to dávalo větší pocit svobody, radosti a toho, že jde život začít znovu, když si splníte sen a získáte nové pocity. Po chvíli za sebou ale ucítila zcela něco jiného. Oči. Otočila hlavu a údivem pootevřela rty. Divný kluk. Beze slov si k ní přisedl, objal ji a seděli spolu. Jen tak tiše. Oba věděli, že to je tak správně a že to potřebují. Oba na tom byli stejně.

17 komentářů:

  1. Děláš si ze mně srandu? Je to dokonalé, nádherně se to čte, úplně jsem se začetla a nevnímala svět!
    Dalo by se to psát na pokračování, protože máš vážně pěkný styl psaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Tohle je právě takový příběh, který nemá psanou minulost ani budoucnost a každý si to dotvoří v hlavě sám. Ale jestli se to bude tolik líbit, zkusím psát nějaké příběhy častěji, když bude kdy. x)

      Vymazat
  2. Super, pěkně se to čte a "dýchá" z toho ta atmosféra. Máš fakt talent :)

    OdpovědětVymazat
  3. Líbí se mi, taková osudová. Piš další. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nedá mi to a taky přispěji se svou troškou ... Lolo, neber to jako kritiku, ale spíše jako dobře míněnou radu.

    Je opravdu vidět, že s psaním nemáš zkušenosti. Někdo tu mluví o talentu, já bych tomu říkala tak maximálně jazykový cit. V textu je spousta chyb, které narušují jeho strukturu. Pominu-li banální a neoriginální téma (promiň), ze kterého by se přesto dalo vykřesat mnoho - nestalo se. Dávej si pozor na přehršel ukazovacích zájmen, které poukazují na školáckost. Také neopakuj fráze: "Lola otevřela oči. Otevřela oči a uvědomila si - Anglie!" - této figuře se říká epanastrofa a jejím smyslem je pevněji provázat myšlenku, která ti tady chybí. Další figura anafora: "Oba věděli, že to je tak správně a že to potřebují. Oba na tom byli stejně." Tady už je použití dejme tomu dobré, ale špatná forma. Pokud začínáš psát, vyvaruj se "jednoslovných vět", typu "oči", divný kluk". Zřejmě jsi jejich pomocí chtěla vytvořit nějaké napětí, ale nezní to přirozeně.

    Pokud by ses chtěla nějak rozvíjet, přečti si něco z české prózy, např. Pavel Kolmačka - Stopy za obzor, Jiří Stránský - Tóny, Jáchym Topol, Jan Balabán, Kateřina Tučková. Tito autoři jsou opravdovými mistry slov, jejich četba ti dá neskutečně mnoho. Zjistíš, že v literatuře nestačí být dobrý, ale je nutná kombinace skvělého a výjimečného.

    Vykašli se na melancholicky zamilované líčení pocitů, touhy začínat znovu, apod. To je nuda. Zkus změnu, dej do toho dynamiku, originalitu. Nebo zůstaň u melancholie, ale zesil lyrickou složku, tak by ses mohla vyvarovat plácání o ničem a vymanila by ses tak ze statutu obyčejné středoškolské slohovky.


    Abychom předešli útokům na moji osobu, mojí závisti, či dalším podezřením z mého příliš nepochvalného příspěvku, tak vězte, že s psaním mám hodně co dočinění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A omlouvám se za špatné oslovení, až teď jsem si uvědomila, že Lola je název povídky.

      Vymazat
    2. Díky, ale nikdo tady netvrdí, že jsem velký spisovatel. x) Píšu jak píšu a tak to zatím je. Já samozřejmě kritiku beru, i když není na škodu se pod to, co řekneš, podepsat. ;)

      Vymazat
    3. Jana Pololáníková :-)

      Vymazat
  5. Ahoj,wow krásný příběh. Takový bych nenapsala ani já:)Jsou z něho cítit tvé myšlenkový pochody a tak jak si postupně přemýšlela v psaní:)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, líbí se mi tvůj příběh. nejvíce se mi líbí závěr, který má v sobě kouzlo, jestli to chceš vědět.
    Tuším, že bys ty byla ta, co by si měla přečíst můj příběh a zhodnotit ho. Objektivní hodnocení od neznámé osoby která navíc sama ví, jaké to je -psát- bude zcela jistě důvěrnější a upřímnější než hodnocení od mého blízkého okolí.
    Jen nevím, kde bych ti ho měla poslat. Skype, možná? čekej mé přidání. zatím nashle :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kam budeš chtít, ale na skype a icq už moc nechodím, zkus spíše mail. Veškerý kontakt na mě je nahoře v menu pod "Kde mě najdeš".

      Vymazat
  7. Aby bylo jasno, odkud se tu beru, přišla jsem přes forum na votočvohoz. Ptala ses na názory, tak ti ho sem s dovolením přidám. Takže, tohle je přesně to, co tak nějak slibuješ v úvodu. Vyprávění do školy. A i jako školnímu vyprávění tomu něco chybí. Chápu, že to je prostě něco vytrženého z kontextu, že necháváš všechno před a po na fantazii čtenáře, ale i tak bys měla dodržet základní postup úvod-zápletka-vyvrcholení-závěr. Tohle má jakýsi úvod, ale potom už to jede jen pak, pak, pak, pak. Skoro nic z toho 'pak' přitom nemá přínos, je to tam víceméně jen na zaplácnutí místa. Na konci je cosi jako pointa, ale nějak to ve mně nezanechává dojem, co má. I když chápu limit na počet slov, je to hrozně uspěchaný a přitom naprosto o ničem. Bohužel. Ale neber si to špatně, až na nějaký to opakování slov píšeš vcelku dobře (i když bych vynechala přechodníky), takže trénuj, trénuj, trénuj, zápletky se časem zlepší... ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlasím se slečnami Pololaníkovou a Arvari - moc se mi to nelíbí. Nijak mě to nezaujalo, přijde mi to moc povrchové a zároveň jaksi zbytečně zacházející do hloubky, která se tu ale nevyskytuje. Takové školní psaní, které se snaží o něco víc a nejde mu to. Snažíš se o emoce a atmosféru, která tu podle komentářů je, já ji bohužel necítím.

    OdpovědětVymazat
  9. Píšeš krásně a s lehkostí. Hlavně jak využíváš toho popisu, to mi nikdy nešlo :D
    Konec mě teda docela zaskočil, ale jinak mi to trošku připomíná mě a můj život.

    OdpovědětVymazat

Těším se na vaše komentáře. :) Za všechny moc děkuji, ráda na většinu i odpovím.